Půlmilion lidí v roli prosebníka, aneb když se chodí žádat o flek

Počet nezaměstnaných v České republice překonal magickou hranici půl milionu osob. A vše nasvědčuje tomu, že číslo 500.812 (8,6 %), tedy souhrnný údaj z úřadů práce o počtu osob bez pracovního uplatnění ke konci září v následujícím období ještě poroste. I někteří analytici a zástupci profesních svazů, ve svých výhledech dosud uměření a umírnění, už pomalu přiznávají, že na konci letošního roku nebo zkraje roku příštího kumulovaná míra nezaměstnanosti vzroste až na 10 % celé práceschopné populace České republiky.

Zkusme se na celou záležitost podívat jinak než li stroze statisticky či ekonomicky. Důvody, proč nezaměstnanost roste, jsou notoricky známé. A to do takové míry, že se o ně začali zajímat i takoví lidé, kterým byla ještě nedávno celá ekonomika fuč a stačilo jim, když jednou za měsíc přišla na účet výplata od jejich podniku. Protože ani dnes tito lidé si nemohou být jisti, zda to nebudou právě oni, na které padne kosa v rámci hledání úspor a snižování stavů na jejich pracovišti. A též moc dobře vědí, že po případném propuštění nemusí nové uplatnění jen tak rychle najít. Reálná situace na pracovním trhu se povážlivě zhoršuje i v Praze, která se vždy pyšnila mírou nezaměstnanosti, o níž učebnice ekonomie hovoří jako o „ekonomicky zdravé" nebo „přirozeně žádoucí".

Na úřadech práce se v září nově registrovalo přes 80 tisíc osob. Oproti tomu jim a dalším lidem v evidenci tyto úřady mohou nabídnout počet volných míst více než o polovinu nižší. Lidé se tedy musí spoléhat na vlastní pěst a věřit, že buď budou mít štěstí při pohovoru anebo si na ně vzpomene nějaký vlivný známý. Rozčarovaní musí být asi čerství absolventi vysokých škol. Celá léta jim na školách vtloukali do hlavy, že jsou elita národa a po studiu o ně bude velký zájem a budou jim nabízeny nadprůměrné platy. Realita je však dnes úplně jiná a ti, kteří se nečinili již studiu mají dnes smůlu.

Nezbývá jim tedy nic jiného jako dalším stovkám tisíc lidí denně studovat inzeráty v novinách a na serverech a obrážet konkurzy a účastnit se pracovních pohovorů. Ti „zkušenější" si mohou všimnout jedné podstatné věci: výběrová řízení nebývale přitvrdila, jsou vícekolová a nároky na uchazeče vzrostly, zatímco platové podmínky jsou stejné a nebo nižší, než tomu bylo v létě v loňském roce. Otázky personalistů jsou stále více odtržené od reality a jakoby přebrané ze západních brožur a většinou vedou k tomu, že i z desítek uchazečů na jeden si nakonec nikoho nevyberou, o čemž svědčí frekvence opakování jednotlivých inzerátů na pracovních webech. Vypadá to, jako by podniky a firmy nikomu nevěřily. A nebo některým lidem dělá dobře sledovat půlmilion lidí v roli prosebníka.