Pozor, Češi na cestách aneb Homolkovi nevymřeli

Češi jsou národ podivných cestovatelů. Pořádně ani neznají kraj za humny, ale už musejí jet stovky či tisíce kilometrů daleko. Když tam přijedou, většina z nich neumí ani kváknout místní řečí respektive jedním ze světových a tudíž všeobecně používaných jazyků. Myslí si, že se z nich místní posadí na zadek, ale pokud jde o útraty (jež jsou právě jedním z hlavních sledovaných atributů v cestovním ruchu), tak to není žádná sláva. Kufry plné konzerv, ohrnovaný knír při pohledu na vstupné do muzea a kalkulačka v hlavě či v ruce jako hlavní nástroj dovolené. Asi takto si stále o velkém počtu Čechů špitají vrabci mající s cestovním ruchem co do činění nejen v Česku, ale především v zahraničí.

Táto, máme auto a tak jsme teď hogo fogo rodina! Přibližně tak nějak zní hláška z jednoho z divácky nejúspěšnějších filmů Hogo-fogo Homolka. Film budí i po letech salvy smíchu, přitom je ale satiricky nastaveným zrcadlem českému maloměšťákovi, který si myslí, že když má auto, tak je už machr a všechny zastrčí do kapsy. Tento film, který byl natočen před 37 lety, ale má stále něco do sebe i dnes. Ačkoliv se doba už změnila a ostnaté dráty pod vysokým napětím na hranicích jsou 18 let pryč, v mnoha lidech homolkovská duše se udržuje jako veš košile ještě dnes.

Ano, Češi se po revoluci snažili dohnat v cestování co se dá. Čtyřicet let nemohli, tak to museli napravit. Když vycestovali, nestačili se divit jak se žije na kdysi nenáviděném a proklínaném kapitalistickém Západě. Obchody plné zboží, lidé vkusně a decentně ustrojení, služby fungující, restaurace plné lidí, žádný stres, klídek, pohoda... Když lidé vešli do velkých supermarketů, byli snadno rozpoznatelní. Zatímco místní měli své koše vrchovaté, Češi jen několik čokolád, nějaké exotické ovoce, pistácie popřípadě nějaký alkohol. Vše spočítané do posledního feniku či šilinku. Po večerech pak kdesi na parkovištích a odpočívadlech do sebe cpali konzervy a polévky z prášku a alou spát do auta či na karimatku vedle něj. Asi takto vypadaly začátky cest na západ a kdo říká, že on to praktikoval jinak, tak více či méně lže.

Ale tehdy to bylo logické. Peníze nebyly a však lidé chtěli poznat, jak se žije jinde. Situace se v čase začala však měnit. Češi začali prudce bohatnout. Dnes jich statisíce jezdí do Alp lyžovat, v létě k moři a tak dále. Část z nich už se může považovat za standardní hosty (podle hledisek provozovatelů CR) - chodí do restaurací, utrácejí za místní služby, nakupují a tak dále... Jiní tak nečiní.

Není mým záměrem zde dospět k obecnému a všeobecně známému faktu, že jedni lidé jsou chudší a druzí prostě bohatší a podle toho vypadá jejich cestování. Tady jde o něco jiného. Rozdíl mezi Čechy a západoevropany spočívá například a především v tom, že dobře znají své okolí, svůj kraj či region, ve kterém žijí, zhusta pak i velkou část své země. A z toho se pak odvíjí jejich národní hrdost a národní povědomí. To o Češích neplatí. Jen pro zajímavost, podívejte se do mapy či turistických průvodců a odpovězte si, kolik zajímavých míst je ve vašem okolí a na kolika z nich jste byli. Myslím, že v mnoha případech bude výsledek velice tristní.

Ale zpět k tomu cestování do ciziny. Potřeba cestovat je jednou z hlavních potřeb během dovolené. Je to logické, celý rok se dřu v práci a tak si chci odpočinout. Ale k odpočinku člověk nutně nepotřebuje jezdit někam do tramtárie jen kvůli tomu, aby mohl potom svému okolí dokazovat jak je dobrej. Ono to právě má i tu druhou rovinu, cestují-li lidé (nepříliš movití - tedy Homolkovi) často někam do zahraničí, musí zvolit levnější destinaci, nebo v drahé destinaci konzumovat minimum služeb tamních služeb. Potom je docela logické, že skoro milion Čechů jede na Jadran, ale kdyby se celníci podívali, co si vezou v kufrech, tak to je půlka supermarketu. Prostě nemají tolik peněz, aby mohli denně chodit do restaurace nebo bydlet v hotelu. Do Rakouska či Francie zase nejedou na 14 dní, ale jen na pár, protože... no každý ví.

Naopak rozhodnou-li se zůstat v Česku, můžou strávit dovolenou stejně klidnou a stejně důstojnou. V pohodě se domluví, utratí méně peněz (protože je levněji) a koneckonců poznají, že i v českých luzích a hájích je mnoho zajímavých míst, mnohá z nich i kousek od jejich stavení. A co na to jejich okolí? Co mu je potom...? Vždyť soudný člověk nemá snad potřebu někomu něco dokazovat a porovnávat se s ním.

Je mi srdečně jedno, kam kdo jezdí. Jen pak slýchávám z mnoha stran nejrůznější pošklebky, co jsme to za cestovatele. Docela trapné pak je, když do Čech přijede cizinec a zeptá se, co byste mu doporučili za památku nebo tip na výlet ve svém okolí a vy nevíte. Prostě hogo fogo

A jak jsem na tom letos já? Na jaře jsem byl týden ve Švýcarsku a za týden mířím do Rakouska na 8 dní, kde budu jezdit v podhúří Alp na kole. Ale od začátku letošní turistické sezony jsem již navštívil cca 10 míst v Česku (teď naposledy o víkendu Broumov a broumovské skály - VŘELE DOPORUČUJI) a na nejednom z nich jsem se musel zardět, jak je možné, že jsem tu ještě nikdy nebyl. Nějaký Kypr nebo Egypt mě navíc vůbec neláká...