První volba prezidenta, která před několika okamžiky skončila nezdarem, by se nedala charakterizovat jen jako nejostudnější ostuda či pytel plný trapnosti, ale i něčím veskrze hezkým, a to tím, že při volbě prezidenta došlo k navázání vřelého lidského citu, totiž kamarádského pouta mezi Jiřím Paroubkem a Kateřinou Jacques, donedávna zavilými politickými nepřáteli. Uvidíme, zda jim toto hezké hnutí dušemi vydrží i déle...
Každý, kdo trošku sledoval přenos ze Španělského sálu, si nemohl nevšimnout té spiklenecké dvojice rozdílných politických i fyzických vah, kterak vedle sebe sedící neustále kují pikle, šuškají a vyměňují si důležitá gesta či pohledy. Donedávna si Paroubek s Jacques nemohli přijít na jméno a ejhle teď to vypadalo, jako kdyby se sešli staří přátelé nebo spolužáci po letech od maturity.
Je jasné, že jejich cílem bylo jediné, totiž zajistit zvolení Jana Švejnara. To se jim nakonec nepovedlo, ale podařilo se jim alespoň zabránit zvolení úřadující hlavy státu Václava Klause. Z toho hlediska mohou být spokojeni. Byli to koneckonců i oni dva, kdo si doslova vydupali veřejnou volbou, ačkoliv většina senátorů a poslanců by se při společném hlasování přiklonila na stranu volby tajné. Ale to už nechce stranou.
Zajímavé a komické zároveň bylo, jak iniciativně až hujerovsky oba politici dávali svoje politické sympatie respektive antipatie najevo. Jak se téměř až žákovsky hlásili, div Paroubkovi neuletěl knoflík od saka, jak se moc snažil. A poté ta poctivá klaka, když se podařilo zabránit tajné volbě. Když se už volilo veřejně, oba dva politici si mohli hlavu vykroutit, aby sledovali své partajní ovečky, jestli náhodou nezbloudili. Tohle nebyla opravdu veřejná, důstojná a především svobodná volba. Je jen ironií osudu, že se při prosazování tohoto způsobu volby sešli právě tito politici.
Za pár dní třeba může být prezident konečně zvolen a co toto čisté kamarádství? Vydrží? Alespoň do května, kdy rozkvetou třešňové a višňové sady?
