Kabinet premiéra Mirka Topolánka v pondělí schválil návrh státního rozpočtu na příští rok, v němž ministři plánují nejnižší schodek za posledních deset let. Nevládní ekonomové varují, že výhledy makroekonomických parametrů, na jejichž základě tým okolo Eduarda Janoty sestavil plán státních financí na příští rok, jsou velmi optimistické nebo až přímo nereálné.
S kritikou vyrukovala i sociálně-demokratická opozice. Snad asi málokdo čekal, že by si tuto možnost k pošťouchnutí vlády nechali socialisté ujít. Jenže za svou munici si představitelé strany vzali reakce a komentáře právě těchto ekonomů, kterým přitom v dobách svých vlád nevěřili a zlehčovali je s odkazem, že pánové v kancelářích toho o skutečné reálné ekonomice mnoho nevědí a jsou jen v zajetí svých tabulek, grafů a křivek.
Mnohem pozoruhodnější u snah ČSSD však je to, že ačkoliv straší na všechny strany možným výpadkem státních příjmů ve výši 15 až 20 miliard korun (někteří představitelé strany jdou ještě dál), snaží se svými návrhy „loď“ státních financí ještě více navrtat, čímž by se případný výpadek příjmů ještě zvýšil. Například ČSSD chce navrhnout snížení spotřební daně u benzinu a nafty, což by přineslo ztrátu zhruba dalších 13 až 15 miliard korun. Je to podivná logika.
Nicméně ještě podivnější se jeví skutečnost, že při takzvaném porcování medvěda (rozuměj pozměňovací návrhy k rozpočtu, které nahrávající statisíce a miliony do poslaneckých regionů) jsou sociálnědemokratičtí poslanci mimořádně aktivní a předkládají desítky či dokonce stovky pozměňujících návrhů. Ve velkém procentu z nich jsou úspěšní. Nakonec však hlasují proti rozpočtu jako celku a kudy chodí, tudy halasí jak je rozpočet špatný. Zajímavé by bylo, co by všude říkali, kdyby třeba několik dlouhých týdnů či měsíců země hospodařila na základě rozpočtového provizoria (rozpočet na konci roku by totiž neprošel díky jejím hlasům) a oni do svých regionů nepřinesli ani korunu.
