Paroubek: největší chyba Stanislava Grosse

Na konci roku 2006 kolovala mezi lidmi s hlubším zájmem o politiku a veřejné dění polemická otázka „co byl největší státnický čin prezidenta Václava Klause"? Jako nejčastější odpověď tehdy zaznívala ta, že to bylo „nejmenování Jiřího Paroubka premiérem po volbách v létě 2006, když první Topolánkův pokus o sestavení vlády selhal".

Moc nechybělo a mohli jsme si za pár týdnů opět připomenout onen vyjednávací maratón, který po tehdejších volbách následoval. Podle některých průzkumů veřejného mínění jsou síly ČSSD a ODS prakticky vyrovnané a záleželo by na zisku TOP 09 a KSČM a skutečnosti, jestli by se dostali do Poslanecké sněmovny lidovci. Zcela reálně tedy opět hrozil volební pat a dva stovkové bloky proti sobě v klinči zaklesnuté.

Vše je ale úplně jinak, předčasné volby se z rozhodnutí Jiřího Paroubka a ČSSD konat letos na podzim nebudou a výše uvedené volební přepočtové modely už jsou jen teoretickým akademickým cvičením.

Prvotní reakce veřejnosti se téměř unisono přetavily ve výbuch nenávisti a opovržení vůči Jiřímu Paroubkovi. Přisadili si i lídři dalších politických stran, pro které se Paroubek stal kvůli porušení daných slibů a dohod zcela nedůvěryhodný. Předseda ČSSD má tu smůlu, že všechna jeho veřejná prohlášení či texty jsou zaznamenány a nyní ho usvědčují z toho, jak opakovaně mění názory, nezřídka o 180 stupňů. Což by odpovědný lídr jedné ze dvou hlavních stran dělat neměl.

Rozhodnutím o nekonání voleb však celá záležitost nekončí. Před Českou republikou stojí potřeba schválit státní rozpočet na příští rok, provést zásadní reformní kroky proti rostoucímu zadlužování, ale politici by měli znovu předefinovat mandát úřednické vlády premiéra Jana Fischera. A je to opět Jiří Paroubek, kdo se staví proti všem a nechce diskutovat o ničem jiném, než o svých postojích, protože jiné nepodpoří. Zde musíme připomenout, že právě jednorázová změna ústavy a předčasné volby byly právě tím, na čem Paroubek trval a defacto k němu donutil všechny zbylé strany. Svůj závazek pak jako mávnutím kouzelného proutku a bez oka pohnutí zrušil.

Jiří Paroubek často rád citoval průzkumy veřejného mínění, podle kterých patří mezi nejpopulárnější politiky v zemi. To, že to není zcela pravda, se přesvědčil během kampaně do evropských voleb. Poslední dobou narůstá počet lidí, kteří volají po tom, aby Paroubek opustil českou politickou scénu. Tento hlas ulice samozřejmě jen tak vyslyšen nebude. Chyba se totiž stala úplně někde jinde. Ne v tom, že Paroubek mění svoje názory jako aprílové počasí, ale ve skutečnosti, že tento člověk vůbec vystoupal do nejvyšších pater české politiky. A zde musíme ukázat na osobu, která na tom má největší podíl: na Stanislava Grosse. Protože ten vytáhl 4. srpna 2004 tehdy téměř neznámého a provinčního politika Paroubka jako ministra pro místní rozvoj do své koaliční vlády, aby jej po svém pádu z funkce premiéra doporučil na své místo ve Strakově akademii. S ohledem na následující dění i aktuální situaci lze říci, že to byla jeho největší životní chyba.