Mladá Fronta DNES se veřejně prezentuje jako nejčtenější seriózní deník. Většina redaktorů a redaktorek se o to (snad a upřímně) ze všech sil snaží. To, co ale předvádí paní Jílková (řekli jí, že nedělá rozhovor pro Kotel?) ve svých rozhovorech "Z očí do očí" je už daleko za hranou seriózní žurnalistiky. Její dnes publikovaný rozhovor s Jiřím Paroubkem strhl celé vydání novin hluboko pod úroveň. To se snad už nemůže líbit ani zavilým odpůrcům šéfa socialistické opozice. Ať se redakce listu, shodou okolností i můj někdejší zaměstnavatel, nezlobí, ale za tohle by jste měli dostat z jednotlivých stánků zpátky remitendy ani s jediným prodaným výtiskem novin.
V České republice se horečně mluví o reformě veřejných financích, výdajových škrtech, zvyšování dolní sazby spotřební daně, termínu zavedení eura a tak dále a když redakce nejvlivnějších novin získá souhlas šéfa opozice udělat s ním rozhovor, měla by se především věnovat těmto tématům, která hýbou společností a zajímají se o ně široké vrstvy obyvatel. Ale ejhle, rozhovor "z očí do očí" se těmto tématům nevěnuje ani jedinou otázkou. Aby se "politický vlk nažral a politická koza zůstala celá" snažila se to Jílková zachránit dotazy ohledně volby prezidenta. Přitom snad každému, kdo trochu sleduje, co se kolem celé kauzy a názoru na ČSSD na ni děje, bylo jasné, že se od Jiřího Paroubka nedozví nic nového.
Z dikce otázek (a též i z cynicky se vysmívajících poznámek v závorce o tom, kolikrát se Jiří Paroubek -během pasáže pro něj nepříjemných otázek - napil) úplně jako sláma z bot čouhá snaha politika urazit a mobilizovat ve čtenáři ty nejnižší lidské pudy. Přesně tak, jak se tomu dělo v pořadu Kotel. Tam alespoň kladli otázky lidé z publika a divák si mohl o nich udělat obrázek sám. Ale jaký si má člověk udělat obrázek o Jílkové po přečtení tohoto rozhovoru? Do toho se raději ani nechci pouštět.
Netajím se (a mnozí čtenáři mých předešlých příspěvků si toho zcela jistě všimli) tím, že k šéfovi ČSSD a jeho politice i myšlenkám mám opravdu hodně daleko. Ale to neznamená, že kvůli tomu ho člověk musí nutně nenávidět. Ale spíš naopak, respektovat a vidět v něm čitelného oponent nebo alespoň partnera do debaty. A dnešní rozhovor ukázal, že Jílková má do této role hodně, ale secsakramensky hodně daleko. Otázkou pak je, že vedení redakce tento podpásový způsob novinařiny nevadí a nebo že dotyčné paní alespoň nevysvětlilo, že tohle prostě není Kotel.
