Každý student vysoké školy i neúspěšný uchazeč o studium na univerzitě to zná. Do konce února pošle přihlášky, ke každé z nich vysype z prasátka minimálně pětistovku jako správní poplatek a pak po přijímacích zkouškách doma trne až zazvoní pošťačka a přinese vyrozumění. A když v něm stojí tučné NE nebo NEPŘIJÍMÁM, svět se rázem bortí. Vysvětlení stručné a pro mnohé cynické, stejně jako zamítnutí odvolání. Proto je dobře, že Nejvyšší správní soud vydal nález, podle kterého budou muset děkani každé zamítnutí odvolání podrobněji vysvětlit. Za tu pětistovku si uchazeči pár vět navíc určitě zaslouží, naopak mnohým pak doklad otevře oči toho, aby si uvědomili na obor prostě nemají a nejsou takové hvězdy, za které se považují.
Tenhle text se mi bude psát dobře, protože je z odstupu. Vysokou školu mám za sebou a na studium další alma mater se nechystám. Pochopitelně i já mám tu zkušenost, že mě na některou univerzitu nevzali. U přijímaček prostě tehdy byli lepší než já, mně se zadařilo zase jindy a na jiné fakultě či škole. Ale o to v tuto chvíli vůbec nejde.
Když si člověk dá například přihlášku na čtyři školy a na dvě z nich ho přijmou, tak ho nic netíží a jednu z nich si vybere. Horší ale je, když ze všech čtyř přijde NE nebo kvůli duplicitě přijímacích termínů musí uchazeč přijímačky někde odpískat a tam, kam se nakonec dostaví, tak pohoří. Stručný dopis děkana pak zamrzí. Vždyť jsem to všechno věděl a uměl, tak kde se stala chyba? říká si naštvaný uchazeč a hned píše odvolání. Za dva týdny přijde dopis ve stejně cynickém tónu, kde děkan či rektor sděluje, že žádost přezkoumal, ale že potvrzuje své původní rozhodnutí, proti kterému se už není možnost odvolat. Tečka. A pětistovka v háji ... plus další náklady na cestu, korespondenci a tak dále.
Jedna taková dívka, která chtěla na Západočeskou univerzitu do Plzně a nedostala se, hnala celou věc až k Nejvyššímu správnímu soudu a ten ji dal za pravdu, že má nárok na zevrudnější vysvětlení, proč ji nepřijali. Výrok soudu je navíc precedentem, řídit se jím musí i další školy.
Budeme mít hodně práce a administrativy, brečí studijní oddělení. Myslím, že každý kdo trošku poznal praxi na studijních odděleních a má s nimi nějakou zkušenost, ví, že se tam ty dámy moc nepředřou a když jde člověk s nimi něco vyřizovat, musí se obrnit hodně velkou trpělivostí. Tak jen ať se píšou posudky k jednotlivým zamítnutým žádostem. Nezapomínejme, že vysoké školy na přjímacích řízeních získávají milionové sumy, které zcela určitě v plné výši na náklady se zkouškami nevyužijí.
Aby se proces co nejvíce zefektivnil, navrhuji, aby vyrozumění o přijetí či nepřijetí vždy obsahovalo údaj o tom, kolik uchazeč získal bodů a kolik jich bylo třeba. Z nich i méně bystrý uchazeč pozná, zda má šanci vůbec podávat odvolání. Pokud ani to nebude stačit, tak ať si klidně podá žádost o vysvětlení a rozbor chyb. Potom ať se ale nediví, když mu napíšou, že se diví, že s takovými chabými znalostmi vůbec prošel střední školu a nebo že sice oceňují jeho snahu se dostat na takový obor, ale na něj prostě nemá a ať je příště při vyplňování přihlášek prostě trochu více soudnější při pohledu na své schopnosti a znalosti.
