Včera jsem si byl téměř po roce vsadit na sportovní zápasy. Jeden z nich nevyšel. Dříve, když jsem sázel častěji, mě tato smolná situace potkala mnohokrát, a tak jsem postupně na tento druh "zbytečného" adrenalinu zanevřel, i když občas jsem samozřejmě pár stovek taky vyhrál. Dal jsem se na pověry, které věští úspěšným hráčům neštěstí v životě a lásce (či naopak)? Ne. Řekl bych to spíš daleko prozaičtěji a lidově jadrněji: nejspíš ještě nejsem tak dostatečně velký vůl, aby na mě takové štěstí padlo.
"Co je to štěstí? Muška jenom zlatá, muška jenom zlatá!"; "Neštěstí ve hře, štěstí v lásce"; "Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš"; "I hloupý člověk najde štěstí. Najde jej však tam, kde by ho, kdyby měl rozum, nehledal" a tak dále. To je jen pár starých či méně starších mouder nebo perliček, které mě vyvstanuly na mysl, když jsem se rozhodl, že dnes chci zde napsat pár řádek na toto téma. Nejspíš si vyslouží jen pobavený úsměv a mávnutí rukou. Na druhou stranu se ale tyto staré až archaické bonmoty poslouchají s patřičným sentimentem.
A nebo z jiného soudku. Nestoři pivního rocku a na začátku 90. let mimořádně populární pražská skupina Alkehol v jedné ze svých písní zpívá: "...Mít velký prachy jsem vždycky chtěl, ale ty sny jsem už za hlavu zahodil. To bych já se teda príma měl, ale asi jsem se blbě narodil. Mít krásnou ženu, velkou zahradu a taky supr auto v garáži. Že to ještě nemám, když poctivě makám, to mě teda pěkně zaráží..."
Sny o štěstí a úspěchu se čas od času zdají všem. Někdo je realizuje cílevědomou prací, někdo je dokáže realizovat tak nad pátým pivem a někdo si třeba zajde pro radu i ke kartářce a pak pod vlivem jejích rad, hledá štěstí tam, kde by ho rozumný člověk opravdu nehledal. Ale nic proti gustu každého člověka. Co človek, to vlastní cesta. A každý člověk je svého štěstí strůjcem. Pokud způsobem, kterým svůj sen naplňuje, neporušuje zákony společnosti, tak si může dělat co chce.
Ale zpět k sázkám. To je hodně specifická cesta ke štěstí. A jak vidno, jde po ní mnoho lidí. Podle odhadů letos Češi nejrůznějšími způsoby prosází 100 miliard korun. Jen pro zajímavost, je to přibližně desetina všech výdajů státního rozpočtu České republiky na celý rok. Hráči se dělí na neúspěšné a úspěšné, určitě se najdou i tací, kteří díky vysokým výhrám už nemusí chodit do práce. Jsou díky penězům atraktivní pro své partnery, tak jaké neštěstí tu je? V čem? A naopak: lidé, kteří propadnou hráčské vášni většinou končí hodně špatně. Do automatů či sázek hází čím dál více peněz, až už nemají co házet a takovéto případy končí rozvody, rozvraty rodin, trestnou činností, exekucemi majetku... Takže i zde neplatí, že neštěstí ve hře znamená štěstí někde jinde.
Když si vydělíme vsazenou sumu přibližně 10 miliony obyvatel České republiky, vyjde nám, že každý Čech včetně kojenců a i seniorů ročně prosází 10 tisíc korun. Je to pro štěstí či neštěstí v tom či onom hodně nebo málo? Já si včera vsadil svých letošních prvních 55 korun a možná to je letos i naposledy. Nic jsem nevyhrál, ale šťastnější v životě si opravdu nepřipadám. Kdybych naopak vyhrál, byl bych zase pro změnu sklíčenější a smutnější, že mi něco nevychází? Nejspíš by to bylo stejné. Takže se vlastně nic nepřihodilo, jen jsem lehčí o těch 55 korun. Smutný nebo veselý bych i s výhrou v kapse, změnit ten stav bych musel stejně jinak. Takže vlastně těch 55 korun mi posloužilo jako cena. Cena za námět na můj dnešní článek.
