Miliony jsme zase nevyhráli, takže zítra ráno zase do rachoty...

V neděli večer panuje v mnoha českých domácnostech špatná nálada hraničící s depresí. Víkend je v čoudu, zítra ráno zase do práce a ve Sportce nevyšla ani tři čísla. Vzteky zmuchlaná sázenka letí do koše.

Sen o milionové výhře se odkládá do nejbližšího losování. Protože příště už to vyjde a až já vyhraju těch pár milionů… tak si koupím auto, pořádnou televizi, basu plzní, pojedeme na dovolenou… a zítra řeknu šéfovi, že se mu na tu jeho práci můžu vykašlat.

Aby někdo tohle mohl říkat, musel by vyhrát mnohem více než milion korun. Nejlépe tak čtyři, pět či šest milionů. Za jeden „míč“ si toho dnes moc nekoupí a na dlouhý život bez práce mu to nestačí. Vezmeme-li čistě statistický údaj, že dnes je průměrná hrubá měsíční mzda mírně přes 26 tisíc (opakuji, jde o údaj Českého statistického úřadu), lze vydělat milion za více než tři roky a tři měsíce.

Ačkoliv vyhrát milion korun a více je spíš jen utopie a sakra velká náhoda, loni se to podařilo nejméně 365 lidem. Pak jsou tu nepochybně tisíce či desítky tisíc dalších, kteří vyhráli menší částky. Pár stovek, pár tisíc, někdo i menší statistíce korun. Potěší, trochu pomohou, načas třeba i vyřeší problém. Ale to je vše.

Češi jsou národem sázkařů, ročně házejí miliardy do Sportky či sportovních kurzových sázek. Sázet lze na cokoliv, dokonce i na to, zda Gábina Soukalová vyhraje světový pohár v biatlonu, či zda se stane americkým prezidentem Trump nebo Clintonová. Tenhle byznys však není charita. Číselná loterie si nechá polovinu vložených peněz pro sebe, na výhry dá jen druhou půlku vybraných vkladů. Sázkové kanceláře si musejí dát bacha, mohou klidně i prodělat. Ale zatím se to v Česku nestalo. Naopak firmy z této branže počítají čisté zisky ve stamilionech.

Občas se dostanou do českých médií zprávy o miliardových výhercích z Ameriky. Nevyhrají miliony jako v Česku, ale v přepočtu desítky miliard korun. Konce jsou většinou stejné. Tito lidé zjistí, kolik mají kamarádů, tak dlouhou utrácejí za blbosti, až nakonec skončí rozvedení, opuštění a na mizině.

Sám si občas vsadím na fotbal nebo pár čísel ve Sportce. Dovolenou jsem si ale vždy musel zaplatit z toho, co jsem si vydělal v práci. A většina z těch mých mála výher ani „basu plzní“ nestačila. I když to pivo pak chutnalo jinak, to ano. Jen s tím rozdílem, že každé ráno člověk musel do práce. A další den znovu. Co vy, jste na tom lépe?

Další podobnosti o loňských sázkařských milionářích čtěte zde:

http://stefkuv-zapisnik.webnode.cz/news/cesi-sazeli-jako-o-zavod-kurzove-sazky-a-ciselne-loterie-loni-vyrobily-365-milionaru/