Miliardy leží jen tak na zemi. Stačí se pro ně ohnout

Když vám řeknu, že miliardy leží volně na zemi a část z toho balíku třeba i za vaším domem nebo kousek od něj, asi si budete klepat na čelo, že jsem se buď zbláznil, nebo dostal úžeh nebo mluvím ze žízně, popřípadě že to je kombinace všeho dohromady. Ale ujišťuji vás, že se cítím dobře, hlava mě nebolí a nastoupit léčbu do Bohnic se zatím nechystám. A kde ty prašulky leží vám taky prozradím. Teď hned, tady a hlavně grátis.

Nebudu vás dlouho napínat, takové místo se nachází v lese či na pasece. A činnost? Je to sběr lesních plodů, to znamená hub, malin, borůvek, brusinek či ostružin. Před dvěma roky provedli zástupci lesníků, zpracovatelů lesních plodů či mykologové kvalifikovaný odhad a lidé vězte, že na světě byla cifra 3,3 miliardy korun. Za tuto částku lidé nasbírali a pak sami zpracovali nebo prodali své úlovky z lesa. Zdůrazňuji, že se jednalo o odhad, vyčíslit přesně to nebylo možné a nebude ani do budoucna. Loňské horké léto udělalo čáru přes rozpočet většině sběračů borůvek, nicméně letos to vypadá na jeden z nejlepších roků za poslední léta a tudíž se dá očekávat, že kombinace příznivého počasí, ale i růst cen pomůže kdysi takto odhadnutou laťku překonat.

Nemyslím, že v následujících dnech pod vlivem tohoto textu bude následovat velký nájezd Čechů do lesů. Ono nasbírat kbelík borůvek zabere nějakou tu dobu, člověka z toho bolí záda, celou dobu ho okusují hovada a podobný přívětivý hmyz a občas si musí dát pozor, aby nešlápl na kmotru zmiji, která se vyhřívá tam, kde se jí zrovna zachce. Podobné překážky jsou i u hub, protože například takové výkupny chtějí jen určitý druh a kvalitu hub, třeba jen lišky, křemenáče nebo hříbky. Ty někdy rostou hojně, jindy zase člověk aby si vzal lupu a nervy obalil do zlata. Navíc, kdo najde hezké houby, udělá si doma řízek, smaženici, houbovec, kubu, houbový guláš, hříbky naloží do octa nebo si je jednoduše zavaří na zimu a nejde s nima na trh. Takže armáda častých sběračů není tak velká, ale něco v ní je.

Přesto však existuje velká skupina lidí, kteří do lesa nevstoupí jak je rok dlouhý. Buďto nechtějí nebo nemohou. Tito lidé si potom rádi koupí borůvky na koláč či do knedlíků nebo košík hub na smaženici. A když už mají své známé sběrače, stačí jen říci a za pár hodin mají doma co si objednají. V centrech velkých měst si mohou borůvky koupit i na trhu či u zastávky autobusů.

Sbírat lesní plody ve velkém je docela příjemné. Do výše 20 tisíc se z výdělku neplatí žádná daň a peníze jsou většinou hned ten den a na dřevo. Ano, ochránci přírody nemají rádi, když lidé sbírají borůvky hřebenem. Tvrdí, že se ničí keříčky. Osobně si myslím, že zkušený člověk umí sbírat, tak že žádný nepoškodí a hlavně borůvky jí například i lesní zvěř (před rokem jsem dokonce viděl okusovat borůvčí lišku), tak se sladkými bobulemi jim v tlamách zmizí i nějaké to listí či větvička. Ale jak říkám, nic se nemá přehánět a myslím, že většina sběračů nic nepřehání.

Když jsme byli studenti, byl sběr lesních plodů pro nás dobrá brigáda. Museli jsme sice ráno brzo vstávat, bolely nás záda, měli jsme modré ruce, ale pobyt na čerstvém vzduchu a poměrně krátká pracovní doba byla dostatečnou náplastí. Ale houbu jsem nikdy neprodal ani jednu. U nás se to prostě snědlo a basta.

Od té doby ale utekl nějaký ten pátek a člověk si občas vzpomene. Zrovna o tomto (právě pomalu končícím) víkendu jsme měli doma (letos poprvé) lesní kuchyni. Já jsem byl nasbírat borůvky a zbytek rodiny obstaral houby. Až za hodinu sednu do auta směr Praha, přibalim si na týden borůvkový koláč a kus krkonošského houbovce. Cestou při silnici určitě potkám řadu prodejců, kteří lidem budou chtít prodat, co o tomto víkendu nasbírali. Třeba právě oni zvýší onen rekord a třeba tím právě umožní, aby ve stovkách domácností si mohli udělat knedlíky. Toto ale může udělat každý, v lesech toho je dost. Škoda, že jen nemám čas, hned bych šel znovu. Jako před lety.