Jízda vlakem jako film pro pamětníky

Dnes začaly na tuzemských železnicích platit změny v jízdním řádu. Abychom byli přesní - České dráhy zavedly omezení počtu spojů na mnoha trasách. Na některých méně frekventovaných tratích se tento počet sníží i o více než polovinu, na dalších (dokonce i dálkových) to bude v řádku jednotek spojů. Když se to sečte za celou republiku, z grafikonu ode dneška zmizelo několik desítek spojů. Jestli to bude takto dále pokračovat, na jízdu vlakem budou současné generace vzpomínat jako stávající senioři na filmy z dob první republiky a dnešní batolata už vlaky asi nepoznají.

Dráhy se brání, že nedostávají od krajů dostatečné množství peněz na financování všech spojů. Kraje zase oponují buď tím, že dráhy mají přemrštěné požadavky a nebo se vzhledem k nízké obsazenosti spojů snaží zajistit obslužnost svého území jinak, většinou autobusy.

Když se tyto dva subjekty nemohou dohodnout nebo se dohodnou tak, že z toho vyleze kočkopes v podobě jízdního řádu s nenavazujícími spoji či takového grafikonu, který vůbec nereflektuje dopravní požadavky obyvatel daného regionu, je výsledný obraz více než předvídatelný. Na tratích, kde se před deseti patnácti lety mnohavagónové soupravy doslova „prohýbaly" pod náporem cestujících, dnes jezdí malé motoráčky s několika málo cestujícími, kteří si své jízdenky označují v automatech a kupují si je u strojvedoucích, neboť po průvodčích se slehla zem. A jak to na nich bude za pár let? Současný zredukovaný počet spojů se opět zredukuje, což způsobí menší počet cestujících a takhle se to bude párkrát opakovat až jednoho krásného dne se nechají koleje zarůst bodláčím a pampeliškami a někdejší nádražní budovu na kdejaké vsi si pan přednosta od drah odkoupí a přestaví ji na rodinný domeček pro sebe nebo pro svou dceru.

Odliv cestujících z vlaků v mnoha oblastech má poměrně prozaické vysvětlení. Lidé zbohatli a doba prudce zrychlila. Lidé si váží svého času a pokud nejedou někam autem a rozhodnou se pro cestu hromadným dopravním prostředkem, zvolí raději autobus. Vědí, že nebudou muset přesedat, kodrcat se pomalými vlaky na špatně udržovaných kolejích a jsou vystaveni menšímu riziku zpoždění, které v oblastech s hustě se prolínajícími jednokolejnými tratěmi dokážou paralyzovat celý region. Druhá věc, je že ceny za cestování vlakem v drtivé většině převyšují cenu jízdy autobusem či pro více lidí automobilem a nezabrání tomu ani pokusy drah o různé cenové úlevy.

Samozřejmě, že tento stav neplatí všude. Při hlavních železničních tepnách a koridorech je obraz jiný, jezdí zde rychlé a pohodlné vlaky EuroCity či expresy, ale i ty už ve většině případů svůj boj s propojením dvou míst v určitém čase a za přijatelnou cenu prohrály s autobusy a auty. Proto zásah nového jízdního řádu se nevyhnul ani těmto tratím. Uvidíme, zda tyto zásahy budou mít zde stejný dopad jako v oblastech u hranic či mimo další dopravní tepny.

Po kolejích jsem se najezdil opravdu hodně. Když jsem před měsícem po letech zase nasedl do vlaku, kterým jsem každý den ráno jezdil na střední školu a později i každou neděli na vysokou školu, říkal jsem si, že to muselo být buď tak strašně dávno a nebo že já jsem tak zestárl, že si už si můžu říkat pamětník. Koneckonců: můžete se sami otázku, kdy jste jeli naposledy vlakem?