Hej lidi, vzpomínáte si na mě vůbec?

Jednou z nejčastějších činností politických vůdců na západ od našich hranic po jejich odchodu z aktivní vrcholové politiky je psaní svých memoárů či jakéhosi politického testamentu. Ať už to byl Winston Churchill, Henry Kissinger, William Jefferson Clinton, Margareth Thatcherová, Madelaine Albrightová, Helmut Schmidt či Helmut Kohl a další, všichni vrhli mezi čtenáře tlusté svazky, kde popisovali, co dělali, jak se rozhodovali a podobně. Brzy tuto sbírku osobností zcela určitě rozšíří Tony Blair a možná i George Walker Bush. Díky četbě těchto knih, zůstanou tyto osobnosti nezapomenuty. Brzo mezi ne přibude i Václav Havel, o něm vznikl dokument Občan V.H. Ačkoliv byl vytvořen někým jiným, bude to po dlouhé době ojedinělý pokus zmapovat roli významného tuzemského politika. A pak dlouho dlouho nic. Svým způsobem to vypovídá o žalostném stavu naší politiky a politicích především.

Z informací, které prosákly do médií, je patrné, že dokument o Havlovi bude velice zajímavý. Odhalí zákulisí dění v 90. letech a nabídne divákovi paletu událostí, o kterých už by se nikdy snad ani nedozvěděl. Samozřejmě, že budou vypíchnuta nejtučnější sousta v podobě sporů a půtek. Jinak by to snad ani diváka nezaujalo. Mnozí si však při sledování filmu určitě položí otázku, kdo byl tenhle člověk a kde je mu teď konec...?

O bývalých českých politicích toho našinec ví hodně málo. Oni o sobě moc ani vědět nedávali a svým způsobem nemají ani proč. Pěstovat literární paměti se raději nerozhodli. Na trhu se objevilo velice málo publikací. Jedna z nich byla napsána o Josefu Luxovi jeho někdejší asistentkou Evou Rolečkovou, svými dvěma kusy do pranice přispěl ex-premiér Miloš Zeman. Defacto nynější jezevec na Vysočině je průkopníkem žánru politických memoárů v České republice (když ponecháme mnohdy svéráznější způsob vyjadřování). Ale dál už pak nic není. Lze předpokládat, že současný prezident (a velice hojně publikující) Václav Klaus určitě nějaké své paměti napíše, stejně by se dalo uvažovat o dalším psavci a příslušníku "staré gardy" Petru Pithartovi. Ale u nich to bude ještě chvíli trvat.

Dál už tu potom nikoho nevidět a neslyšet. Na jednu stranu to je škoda, ale na druhou se není čemu divit. Polistopadový systém prostě nevyplodil až na čestné výjimky takovou politickou elitu, jejíhož odkazu by se společnost měla většinově držet a na její paměti odkazovat.

Václav Havel jednou z těch čestných výjimek bezesporu je. Proto by počinu o něm měla být věnována zvýšená pozornost. Jednak to je člověk, na jehož vklad pro naši demokracii by se nemělo zapomínat a zadruhé pořad může být i odstrašujícím příkladem kontrastu toho, že zatímco se společnost a ekonomika posunula o velký kus vpřed, politická elita zůstala ve své "duševní a intelektuální výbavě" stát hodně nazpět se špatně zavřeným poklopcem, kulichem na hlavě a banánem v ruce.