V dnešní době je už takřka nemyslitelné, aby se větší kulturní, společenská či sportovní akce obešla bez nejrůznějších partnerů a sponzorů. Je to logické, peníze jsou potřeba na všechno a vstupné veškeré náklady nepokryje. Ale ona příslovečná štědrost sponzorů má však své meze a předevších chladné obchodní kalkulace, a tak se stane, že po některých akcích neštěkně ani jeden "sponzorský podvraťák" a přitom to nejsou nijak zanedbatelné události. Dovolte malý příklad.
Minulý víkend (tedy 16. a 17. června) se v Kunvaldu v Orlických horách konaly oslavy k 550. výročí založení Jednoty bratrské. To je pojem, který by měl znát každý člověk, jenž absolvoval alespoň i 8 tříd obecné školy. Kunvald je díky tomu světoznámá obec, což koneckonců potvrdily i četné zahraniční delegace. Návštěvnost obou dní oslav byla vysoká. Pro mou účast a jízdu na cca 150 kilometrů vzdálené místo od mého trvalého bydliště rozhodla i skutečnost, že v obci žije část mého vzdáleného příbuzenstva. Ale to jen na okraj.
Program byl bohatý a opravdu pečlivě připravený. Byla z něj cítit pracnost a námaha, kterou museli místní vynaložit, aby se celá věc povedla. A ona se povedla.
A teď to hlavní: Kromě podpory ze strany Rady pardubického kraje, evangelické církve a obce Kunvald se na akci nepodílel ani jeden významnější sponzor. Jinými slovy řečeno, většina místních do toho investovala svůj volný čas, energii i prostředky, aniž by za to něco obdržela. V Česku skoro něco nemyslitelného. Přesto akce se vydařila dá se říci, že byla mnohem upřímnější a autentičtější než vyumělkované show živené penězma z nejrůznějších kolosů.
Ale přesto, tato akce si podporu zasloužila. Třeba i symbolickou. Ti lidé to dělali pro ostatní a ne sami pro sebe. Vemte si, kdyby se taková akce konala například v Hradci Králové, Pardubicích či Olomouci - to by bylo jiné kafe. Velká pódia na náměstích, rozesmátí moderátoři, reklamní maskoti, brigádníci v trikách s logy firem roznášející letáky, fůra stánkařů...
Vysvětlení se mi jeví asi takové: pro firmy či banky tady z této akce nekoukal žádný byznys. Milé řeči o podpoře kultury a tradic (pronášených při jiných příležitostech) jsou tedy jen kecy. Na druhou stranu nikde automaticky nevyplývá nárok na peníze, které vydělal někdo jiný. Ale je zde přece jen určitě cítit, že situace se má trochu jinak. Vemte si takový příklad: když nějakou akci sponzorují velké banky. Z jakých peněz financují tyto aktivity? Nevíte? Podívejte se na svůj měsíční bankovní výpis a uvidíte to. Poplatky za vedení účtu, za odeslané platby, za přijaté platby, za výběr z bankomatu a tak dále a tak dále. Jsou to velké sumy, že? Přitom účty u bank mají i obyvatelé Kunvaldu. Proč jim nikdo alespoň částečně nevrátil to, o co je pravidelně připravuje? Ano, to je právě ten sponzorský faleš a janusovská tvář. Možná to ale tak kunvaldští ani nechtěli, protože chtěli mít oslavy svoje, nekomerční a nezaprodané. Povedlo se jim to.
