Euro. Chceme? Potřebujeme? Kdy? A proč...?

Slovensko chce přijmout euro napřesrok i za cenu restrikcí. Toto řekl dnes na brněnském strojírenském veletrhu slovenský ministr hospodářství Ľubomír Jahnátek. Nic nového, ze země na východ od řeky Moravy podobné hlasy zaznívají už delší dobu. Ale tyto řeči poměrně silně víří náš domácí politický a ekonomický rybníček. Není divu. Česko stále nezná pevné datum, kdy euro přijmout. Stejně silně tu ale znějí hlasy, proč raději počkat, někteří přijetí eura zpochybňují úplně.

Předem je nutno pro úplnost říci, že k přijetí eura se Česká republika Evropské unii zavávala v přístupové smlouvě. V ní ale nebylo uvedeno datum, kdy se tak má stát. A myslím, že je to dobře. Na druhou stranu není dobré, když už tu několikrát silně zazněla data, kdy se tak stane, aby byla po určité době a za velkého vykrucování a mlžení odvolána.

Na druhou stranu si přiznejme, že tu zatím moc pádných důvodů pro rychlé zavedení eura není. Tím hlavním důvodem je dosavadní možnost zachovat si nezávislou měnovou politiku centrální banky s možností okamžitě reagovat na dění v ekonomice. Vždyť už ono vlastně není ani moc velkým tajemstvím, že za silný hospodářský růst a dobrou kondici českého hospodářství v posledních letech může z velké míry i výborná práce ČNB. Remcat budou naopak exportéři a lidé obchodující se zahraničím, kterým existence české (i když nebývalé tvrdé) koruny může čas od času působit potíže v podobě kursových výkyvů či transakčních problémů.

Ale tady si musíme přiznat jednu základní věc: Česko ačkoliv vykazuje silný hospodářský růst, má stále vysoce nepřiměřené dluhy, díky kterým čas od času vypadne z kazajky, kterou stanovují tzv. maastrichtská kritéria. "Nepředložím rozpočet se schodkem vyšším než 3 procenta," zaklínal se kdysi ministr financí Kalousek. "To by musel udělat jiný ministr," dodal. A ejhle, sněmovnou prošel balík restriktivních zákonů a plánovaný schodek je rázem 2,95 procenta. (A Kalousek - Richelieu české politiky se tak nemusí poroučet). Nicméně pokud ekonomika poroste rychle jako dosud a lidé budou utrácet, lze v dobré víře předpokládat, že vyšší daňové příjmy způsobí, že schodek jak v absolutní tak i v procentuální výši bude nižší, než se plánovalo. Ale to je jaksi stále málo, že.

Kde tedy vězí problém? V nás, nebo v politické reprezentaci? Zřejmě v obou. Nikomu tady vlastně ani nebývalé žití na dluh nevadí. Politik dá peníze, ty já utratím, mám se dobře. A když takhle dá milionu lidí a každý měsíc či celý rok, tak to už je najednou hezká kupička. Na tyto peníze pak politici neradi sahají, protože by přišly o hlasy. K takovému kroku zde chybí odvaha. Takže otázka ani nezní, zda potřebujeme euro či nikoliv, ale spíš že potřebujeme odvážné politiky, kteří se nebojí kvazivýzkumů veřejného mínění, po nichž se strachují o své židle. Pokud nebudeme mít je, nemůžeme mít dřív ani euro. To si prosím uvědomme úplně nejdřív.