Předpokládám, že kromě nemluvňat není v této zemi už snad nikdo jiný, kdo alespoň jednou neslyšel jméno Jiří Čunek. Jeho "údajná korupční" kauza hýbala politickou scénou hned od samotného nástupu do vlády. Před několika desítkami hodin ale státní zástupce rozhodl, že vicepremiér nic nespáchal a Jiří Čunek je de jure očištěn. To na jedné straně vzbudilo úlevu, jinde zase patřičný vztek. Celou záležitost jsem v posledních týdnech moc nesledoval, tak se zdržím komentáře na toto téma a hlavně ani to není už důležité. Ať už je pravda tam či onde, případ Čunek je však zajímavý zcela jinak. Je to svým způsobem případ precedentní - tento politik jako první v novodobé historii země ustál soustředěný atak médií volajících po jeho odvolání.
Můžeme pátrat v historii a začneme u Jana Kalvody, který používal titul, na který neměl nárok a skončíme u sociálních demokratů Grosse a Krause a jejich podivných finančních transferů. Dlužno podotknout, že u těchto dvou pánů soud po určitém období podotknul, že nic nespáchali. Jenže už ani jeden nebyli ve svých funkcích. Vaz jim zlomil soustředěný tlak médií a zprvu i jejich neohrabané vysvětlování a odpovědi na otázky médií.
Média jsou velmoc. Jsou mocnější než kdokoliv jiný. Určí a rozhodnou, co se lidi dozvědí a jak se to dozvědí. O kom se bude psát a točit a o kom nebude. Tím vlastně rozhodnou co je důležité a většina lidí to převezme jako jedinou možnou a objektivní pravdu. Ale pravda že je vždy někde skryta a pojem objektivita je stejně kvantitativně neuchopitelný pojem jako práh bolesti. Ale mnoho lidí věří, co je psáno, to je dáno a podle toho se mnohdy řídí ve svém životě. Nakupují, cestují, obávají se něco ale především i volí (i své politické zástupce).
Gross byl před svým vstupem do Strakovy akademie považován za miláčka médií a schopného manipulátora. Svůj "problém " však neustál, poslanec Kraus později to samé. Média budila respekt a dodávalo jim to sílu a skoro si mohla říkat "na koho si ukážeme a posvítíme, toho odstřelíme". Se stejnou vervou se pustila i do Čunka. Ten jim na začátku jejich práci svým absolutně zmateným a amatérským odpovídáním na dotazy dost usnadnil. Pak bylo vidět, jak na něm zapracovali mediální poradci a další průběh už nebyl jako hra kočky s myší, ale kočky s kobrou. Čím více média útočila, tím více a zarputileji se Čunek bránil.
Osvobozující rozsudek budou mnohá média zcela jistě vnímat jako svoji porážku. To se jim nikdy nestalo, aby je převezl ještě loni neznámý politik. Třeba Čunek opravdu nic neudělal. Kdo ví. Celá kauza nejspíš vyšumí do ztracena. Tady není na místě zkoumat, zda je to prohra médií či vítězství Čunka, ale je to nedobrá vizitka pro Českou republiku. Aby se člověk z toho nezbláznil tak snad aby udělal jediné, nedíval se na televizi a nekupoval noviny a užíval si léta. To za pár dní skončí. A co pak? Raději nevidět a nedomýšlet.
