Bylo zajímavé sledovat plenární jednání Ústavního soudu o stížnosti poslance Miloše Melčáka, stejně jako celou kauzu, která vypukla předběžným rozhodnutím téhož soudu z minulého týdne. Soudný člověk sebou musel určitě škubnout, když viděl, jakou tu máme politickou reprezentaci, která už jen dychtí po tom, jak si znovu přerozdělí korýtka. A když se tu najednou vyskytla překážka, prskali naši papaláši sliny jako psi se vzteklinou.
Předem bych chtěl předeslat, že nejsem právník, ale na druhou stranu to neznamená, že pojmy jako ústava, volby, zkrácení volebního období, ústavní stížnost, pravomoci soudu, změna ústavy... atd. slyším poprvé. Stejně tak mohu být voličem jakékoliv demokratické strany, který ví, že brzké nové volby jsou potřeba, protože stávající situace si vyžaduje změnu a vláda potřebuje jasný politický profil. Nicméně rozhodnutí Ústavního soudu je potřeba respektovat a srazit podpatky, a to bez ohledu, jestli jsem se těšil k volbám nebo nikoliv. Ústavní soud rozhodl a hotovo. Tečka.
Hlavní politické strany v zemi hned horečně začaly vymýšlet, jak tuto situaci rychle vyřešit a ještě do konce tohoto roku své ovečky k urnám nahnat. Já tomu rozumím, vyházely desítky a stovky milionů korun, jsou po uši zadlužené, lidem rozdaly guláše, pivo, propisky, tašky a podobné cetky s vědomím, že se jim to vrátí na státním příspěvku za získané hlasy. Je to poznání toho, že vlastně volby či politická strana funguje především jako byznys a nástroj zisku bohatství určité omezené skupiny lidí.
Přenos od Ústavního soudu se však neobešel bez tirád. O ně se postaral především jakýsi doktůrek Lubomír Zaorálek z Ostravy, tohoto času místopředseda sněmovny za sociální demokraty. Z tohoho člověka, který se na začátku 90. let jevil jako sympatický moderní levicový intelektuál, se stává jeden z hlavních bijců ČSSD, který dokáže negovat vše a spřáhnout se třeba i s čertem, aby dosáhla jeho strana svého. A tento člověk prosím touží být ministrem zahraničních věcí! To budou mít ve světě radost...
Zaorálkův stranický šéf Jiří Paroubek po vynesení rozsudku procedil skrz zuby, že soud jedná neústavně a že zpochybňuje ustavnovení, že všechna moc patří lidu. Prezident Klaus (který mimochodem volen lidmi není a jeho poslední zvolení proběhlo jen tak tak a mnozí jeho příznivci toho dodnes litují) v reakci volá po úpravě pravomocí a postavení soudu. ODS sice tak ostře nevystoupila, ale i tak hledá způsob, jak rychle dojít k volbám i za cenu změny ústavy. Zelení, lidovci a TOP 09 zachovali chladnou hlavu a to je třeba ocenit.
Někteří politici nám tak názorně opět ukázali, že tady nejde vůbec o voliče a jejich zájmy. Pokud se někdo ohání a straší rozpočtovým provizoriem, tak prostě lže. Rozpočet může klidně schálit současná sněmovna a vláda může připravit razantaní opatření na redukci bobtnajících dluhů. Ústava nezná pojem "dočasná vláda", tak ať klidně vládne Jan Fischer do léta, pokud to nepůjde jinak. A nebo ať sněmovna vysloví Fischerovi nedůvěru a vlády se opět ujmou politici, jak v prvotní reakci před devíti dny navrhovali lidovci.
Ústavní soud i přes enormní tlak politiků i zájem médií rozhodl, tak jak rozhodl. A to poměrně přesvědčivou většinou. Tak co chcete slyšet více? Je to jasné znamení toho, že moc politiků není neomezená. A jestli po tomto rozhodnutí vrčí jako vzteklí psi, tak ať si vrčí. Protože to je to jediné, co mohou udělat. Smutné ale na tom je, že ta je za naše peníze. Na které si, mimochodem, sáhnout nedají, krize nekrize.
