Československo? Vymazat z mapy! zaznělo před 70 lety

Z učebnic dějepisu a historických dokumentů snad každý trošku ví nebo alespoň zaslechl o mobilizaci československé armády v září 1938, godesberských jednáních, Mnichovské dohodě a dalších krocích, které vedly k postupné likvidaci meziválečného Československa v březnu 1939. Ale co například tzv. Hossbachův protokol? Dnes od schůze, na které byl tento klíčový dokument pořízen, uběhlo rovných 70 let. A právě na této schůzi 5. listopadu 1937 poprvé jasně zazněl úmysl zničit Československo.

Už samotné složení účastníků schůzky na říšském kancélřství dávalo tušit, že půjde o významnou věc. Adolf Hitler si tehdy pozval ministra války - polního maršála Wernera von Blomberga, náčelníky všech tří složek branné moci - velkoadmirála Ericha Raedera (námořnictvo), generálplukovníka Hermanna Göringa (letectvo) , generála Wernera von Fritsche (pozemní armáda) a ministra zahraničních věcí Konstantina von Neuratha.

Během tajného jednání, ze kterého dodatečně a zpaměti učinil zápis Hitlerův adjutant Friedrich Hossbach, poprvé seznámil Hitler vojenské špičky Třetí říše se svými úmysly v brzké době obsadit Rakousko a Československo, poté Polsko a Ukrajinu. Reakcí svých hostů ale byl rozladěn. Jediný, kdo projevil jasný souhlas byl pouze Göring. Proti akci se nevyjádřil ani Raeder, ale u ostatních byly znát rozpaky či odmítnutí. Ale spíš kvůli aktuální nepřipravenosti Wehrmachtu a výbušné diplomatické situaci té doby.

Hitler rozpoznal, že s takovými lidmi na klíčových místech toho moc nezmůže a hleděl se jich co nejdříve zbavit. Von Neuratha na začátku února příštího roku s velkou pompou penzionoval a jmenoval ho prezidentem Tajné kabinetní rady (která se však nikdy nesešla) a o rok později ho poslal jako prvního říšského protektora do okupované Prahy. Jeho místo v čele nacistické diplomacie tak zaujal horlivý Joachim von Ribbentrop. Ale co s vojáky? Von Blomberg mu dal svým způsobem důvod sám. Ve vysokém věku se oženil s ženou podivné minulosti. A kvůli tomu musel svléknout uniformu. U von Fritsche zapracovali nebezpeční muži v černých uniformách SS, především Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich. Ti vyhrabali v archivech kriminální policie udání nějakého homosexuála, že mezi jeho klienty patřil i jistý důstojník Frisch. Skandál byl na světě a generál byl konfrontován s touto situací. Během šetření vyšlo najevo, že se jednalo o jiného člověka (generál se jmenoval von Fritsch a ne Frisch). Hitler, Göring ani vůdcové SS nechtěli umožnit návrat generála do funkce. Byl sice rehabilitován a dostal na starosti čestné vedení jednoho armádního sboru. S ním vytáhl v září 1939 na Varšavu, a však v bitvě padl.

Na uvolněná místa se pak vrhli Hitlerovi věrní. Šéfem nově vytvořeného Vrchního velitelství branné moci (OKW) se stal generálporučík Wilhelm Keitel a šéfem pozemní armády Walther von Brauchitsch. V té době ještě oblíbený Göring dostal za svou věrnost a podporu maršálskou hůl a stal se tak jediným aktivním polním maršálem německé branné moci. Hitler penzionoval desítky generálů, mezi nimi i von Rundstedta, von Leeba a von Bocka. Tito tři generálové se však zanedlouho na Hitlerovu výzvu vrátili zpět a vedli hlavní armádní skupiny v útocích na Polsko, západní Evropu a i v první fázi útoku na Sovětský svaz.

Hossbachův protokol brzy začal přecházet do praxe. Na jaře 1938 bylo tzv. Anšlusem připojeno Rakousko, na podzim zabráno české pohraničí, na jaře dalšího roku okupován zbytek Československa, dále anektován přístav Klajpeda a v září stanul svět na prahu nejničivější války všech dob. Je to právě 70 let, kdy k ní byl položen základní stavební kámen. Škoda, že tento datum učebnice dějepisu poměrně hodně přehlížejí.