Dnes večer se koná v pražském klubu Roxy protestní koncert pod názvem "Nejsem budoucnost tohoto národa" namířený proti Radě Českého rozhlasu a na podporu Radia Wave. Radní ČRo jej obvinili na základě posudku jakéhosi rádoby mediálního odborníka Radka Vogla z propagace fašismu, když stanice na začátku září ve svém pořadu odvysílala písničku Swastika Eyes od britské skupiny Primal Scream. Rada nyní sice zařadila zpátečku a uznala, že se pořádně zmýlila, smrádek z amatérismu a neomalenosti této hurá party jen tak nevyprchá.
"Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle," okomentoval tehdy úroveň posluchačů programový ředitel ČRo Richard Medek. Výborně, pane Medku. Ještě, že vás tu máme. A teď po pravdě řekněte, přišel jste na to sám, nebo vám to někdo poradil? To, co jste předvedl je, slušně řečeno, kádrování. A to po vás nikdo nechtěl. Navíc jste placen mimojiné i z koncesionářských poplatků lidí a ne všichni lidi poslouchají, co se líbí vám nebo vašemu analytickému odborníkovi. Jste ochoten pochopit alespoň toto?
Rada teď fňuká, že jí to média spočítala a že prý "zaujatě" informují o celé kauze. Tak aby bylo jasno, za takový šlendrián, není zralý na vyhazov jen Vogl (který by měl jít na základní kurz angličtiny), ale i samotný Medek. Ten se dopustil závěžného profesního pochybení a za to by se v takovéto instituci mělo ukazovat na dveře. "Ptáček" Vogl prý za svoje veledílo nedostane odměnu. Choudě malý, pracovalo zadarmo!
Abych to celé nějak zkrátil: o tom, kdo je nebo není budoucnost národa si každý musí zodpovědět sám a ne nějaký panák dosazený do rady z vůle politiků, tedy bez přímé kontroly veřejnosti, která mu navíc přispívá ze svých poplatků na výplatu. Stejně tak je zarážející, že i po tolika letech od listopadu 1989 se tu dostáváme ke kádrování kultury, které evokuje posudky na hudební texty nebo veřejné přehrávky kapel, aby mohly vůbec vystupovat. Nicméně nějaké exemplární potrestání je na místě, aby byla dána výstraha všem, který by měli dojem, že jsou ve své veřejné funkci všemocní. A závěrem malé doporučení pro radu a podobné cenzory: nemějte starost o kulturní vkus národa. Jsou tu sice tací, kteří ho mají možný omezený, nebo minimální či pokřivený, ale u většiny lidí je to naopak a ti sami bez cizí pomoci dokážou rozlišit, co je pro ně škodlivé či nikoliv.
