V článku v sobotní MF DNES, kde se pojednávalo o tom, kolik alkoholu prolejí hrdlem naši sněmovní panáčci, byla velmi zajímavá citace komunistického poslance Jiřího Dolejše, že mimopražští poslanci se scházejí ve sněmovních restauracích a co ideje rozdělují, to skleňka něčeho ostřejšího napraví. Ale představte si, že pár hodin předtím tito "kamárádíčkové" na sebe od řečnického pultu štěkali, nadávali si a dělali si nejrůznější naschvály. To jsou takoví schizofrenici, že jsou chvíli makoví a chvíli zase tvarohoví? Ale kdepak, jsou to především herci. Ale těch, kteří jim skočí na takto sehraný špek, je bohužel stále moc. Třeba i vy...
Kdybyste přišli do sněmovních kuloárů, nestačíte se divit. Poslanci všech stran bez ohledu na stranickou příslušnost v družném hovoru, familiérně se oslavují, nabízejí si gumové medvídky nebo si půjčují papírové kapesníky. Idyla.
A pak... Přijdou do jednacího sálu, zapnou se kamery, stenografky začnou zapisovat a najednou ... ale ale copak? Z kamarádů se stávají tvrdí rivalové, častují se nevybíravými slovy, dělají rámus, když mluví jiní. Člověk by si řekl, že to jsou úplně jiní lidé. A pak zase jednání skončí a kamarádství je zpět.
Člověka by napadla otázka, proč to dělají? Odpověď je jednoduchá: musejí to dělat, očekává se to od nich. Čekají na to jejich voliči, kterým před zvolením slibovali hory doly. Čekají na to novináři lační senzací. No koneckonců, koukněte do novin, kde se to jen hemží obraty "tvrdě proti", "ostrý střet", "průlomový výrok", "velký zvrat ve vystupování" a podobně. Velice úsměvná na tom je skutečnost, že když tato adjektiva či přívlastky jsou v médiích každý den a od téhož redaktora, druhý den už je vše jinak a třetí den neplatí ani ten druhý. Proto je třeba podobná klišé brát s velkou rezervou.
Oni jsou svým způsobem politici do ostrých výroků nuceni i médii. Stačí jen pozorně sledovat formulaci otázek, u nichž existuje odpověď jen "ano" či "ne", bez možnosti jakékoliv relativizace. O novinových titulcích plných zkratek ani nemluvě.
To že nemají poslanci ODS a KSČM problém sednout u sklenky u jednoho stolu, není nic nového. Jen pokus o senzaci některých čmáralů. Všichni dobře vědí, že v jednacím sále je jen divadlo. Divadlo pro lidi a pro média. Kdyby měli tito pánové a dámy se sbou tak velké problémy, tak už dávno v té sněmovně nesedí. Ale tady jde přece o moc, vliv a peníze. Takže samé příjemné světské požitky, pro které lze na čas vydržet cokoliv. Notabene ruku na srdce, jak byste se choval vy, kdybyste se stal (a) poslancem?
