Na letošní léto nikdy nezapomenu. Začalo příjemně brzy – už 30. května jsem složila poslední zkoušku a mohla vyrazit do města Middletown ve státě New York. Zlepšovat angličtinu, poznávat nové prostředí, nové lidi a na vše si vydělávat jako plavčice (po americku lifeguard). Přesně podle plánu programu Work & Travel USA, který je určený pro studenty vysokých škol a podporuje ho americká vláda.
Přípravy na prázdniny byly docela důkladné. V březnu jsem absolvovala kurz plavčíka a první pomoci (tady jsem potkala Pepu, se kterým jsem nakonec do Států odletěla), během dubna a května vyřídila kupu dokumentů ke speciálnímu vízu J1, pojištění, koupila letenky, podepsala pracovní smlouvu, odeslala potvrzení o studiu a další oficiality, uhradila všechny poplatky. A mohla se začít balit.
Den D nastal 6. června. Řádně rozloučená s rodinou a přáteli jsem se za doprovodu svého skvělého přítele, který mě v celé anabázi maximálně podporuje a dobrovolně podstupuje několikaměsíční odloučení, a dvou kamarádek (Káťo a Eliško, bylo to úžasný, díky vám!! J) vypravila na pražské letiště. Setkala jsem se s Pepou, odbavila zavazadla, vyzvedla boarding passy, objala holky, naposledy políbila miláčka, a prošla bránou k letadlu.
Let s přestupem v Londýně byl bezproblémový a rychlý (asi proto, že jsem usnula nad Irskem a probudila se nad New Foundlandem :). Trochu jsme se zpozdili jen na Ruzyni, protože těsně před odletem začalo hustě pršet, a my odletěli o půl hodiny déle. Na Heathrow nás čekala první „zkouška“, kdy se nás asi čtyřicetiletý černoch ze security začal při kontrole vyptávat na otázky, kterým jsme sice rozuměli, ale přišlo nám, že snad ani není možné, že se nás někdo na něco takového může ptát (třeba kde jsme vzali počítač, mobil nebo foťák, které s sebou vezeme, kdo je kupoval, jestli je v Americe hodláme používat jen my, nebo jestli je někomu vezeme…). Každopádně jsme prošli, dokonce jsme si zařídili sedadla s větším prostorem pro nohy a mohli se nalodit na palubu letadla společnosti American Airlines!
Cestu přes oceán jsem od Irska po New Foundland prospala, takže utekla nečekaně rychle. Nikdy ale nezapomenu na skupinku ortodoxních Židů, jejichž část (tradičně oděná rodinka s malým dítětem, jejíž mužská část si od začátku do konce letu četla Starý zákon) si sedla přes uličku od nás. Imigrační kontrolou jsem já i můj spolucestovatel prošla hladce, celníkům jsme jen předali předem vyplněné prohlášení, že nic nepašujeme, kufry jsme také na první pokus dostali, takže PARÁDA :)
O pokračování naší cesty z New Yorku do Middletown a první krůčky v práci lifeguarda v dalším článku :)
