Mimózní jazyk maminkovský

Vždycky jsem se smála, když někdo používal zrdobněliny a v mnoha případech mi to připadalo infantilní. Kdo četl, nebo viděl Účastníky zájezdu, možná si vzpomene, jak vyděsila hlavního hrdinu řeč slečny průvodkyně. Jako puberťačka jsem to nechápala u mých vrstevnic a navíc jsem si myslela, že zdrobněliny jsou jen slabostí holek. Avšak čím dál častěji se s nimi setkávám i u mužů, jako např. „Ona je takový úžasný človíček.“ Na koho se ale v tomto článku zaměřím, jsou maminky.

Nikdy jsem je kvůli jejich nadměrnému používání zdrobnělin nepovažovala, s prominutím za magory. Přece jen, se starají o miminko, které potřebuje něhu a jemné zacházení. Proto jsem se nad tím ani nepozastavovala. Je pravda, že když jsem otěhotněla, děsila jsem se: „Tak a teď v hlavě budu mít jen mlíko a moje slovní zásoba se zúží na hami, haji, papa, bum, …“. Moje dcera bude mít rok a myslím si, že jsem normální, i když taky používám pro některé ten mimózní jazyk. Nedávno jsem četla článek jedné paní, a ta se nad ním pohoršovala, a dušovala se, že ona taková nebude. Psala, jak je překvapená nad zdrobnělinami jako dudlíček, plínečka, prdýlka. Ano, může se do zdát přehnané, ale představte si, jak by to znělo v jiné podobě, kdyby matka svému „miminu“ říkala: „Ták, teď ti dám dudel, novou plínu a namažu ti prdel.“ No upřímně, jak vám to zní? Taky si myslím, že těhulka zní hezky, těhule už tak moc ne…

Pokud jste se někdy dívali na hokejový nebo fotbalový zápas, určitě jste pak v rozhovoru mohli zaslechnout: „Mohli jsme hrát líp, nebyl to úplně vydařený zápas, ale hlavní je, že jsme hráli srdíčkem!“ Nezarazilo vás to nikdy? Já se přiznám, že jsem u této obhajoby vyprskla smíchy. A od té doby říkám: „Hlavně srdíčkem, srdíčkem!“ A to se jedná o drsné chlapy, ne hormony rozněžněné maminky.

Své drahé polovičce, kterou (ještě) zbožňujete, taky  přece neříkáte Karle, nebo Marie. Vymýšlíte, jak to zjemnit, případně použijete něco roztomilého.

Autorka se divila, že si tak ty mimoňky mezi sebou i píšou na webu! Směju se, když se dušuje, že ona taková po porodu nebude. Dělá ramena, jak si zachová zdravý rozum a nebude mít v hlavě chrastítko, jako ty bláznivé matky bez mozku. Ale myslím si, že každá matka, ve které je alespoň trocha mateřské lásky, ať je sebevětší cynik, při pohledu na novorozeně roztaje a odhodí „ty svá ramena“.

Nebo si opravdu myslíte, že například, když přijdeme na poštu, tak si řekneme o známečky na dopisečky? Nebo si v pekárně řekneme o rohlíčky a houstičky? Ne. Opravdu jsme normální lidi s mozkem a víme, jak s kým komunikovat. Maminky prostě mají mezi sebou svůj slang. U nás v práci, a myslím si, že u většiny z vás, se používá nějaká řeč, které rozumí jen lidé z té oblasti. Bankovní úředníci mají svůj jazyk, ajťáci mají svůj jazyk a třeba zedníci taky. V práci jsem například dennodenně slyšela: musím to zčeknout, dilítovat, solvnout, penduje to a pozor na „ded lajnu“. Připadá vám to jak z Marsu? Tak nám prosím neberte náš jazyk maminkovský!