Jak se těšit na porod

Po přečtení názvu si asi klepete na čelo, ale je to jednoduché, dožene vás k tomu devátý měsíc těhotenství.

Každá žena prožívá jeho průběh jinak, proto budu vycházet nejvíce ze své vlastní zkušenosti a blízkého okolí. Přiznám se, že jsem nikdy nerazila heslo, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy, i když do šestého měsíce bylo všechno v pohodě. Krom špatného tlaku v horkých dnech. Ale ve srovnání s jinými těhulkami, které trpí bolestmi kostrče, nebo noci a rána prozvrací, jsem na tom byla opravdu dobře. Dokonce jsem si v šestém měsíci troufla jet vlakem z Prahy do Krakówa a zpět, což zas takový skvělý nápad kvůli nefungující klimatizaci a neotvíratelným oknům nebyl. Ale zvládla jsem to. V sedmém měsíci jsem si dokonce ještě zapnula boty. Ano, čtete správně, pak už to je problém a od osmého měsíce jsem o to žádala partnera, nebo vklouzla do botek bez zapínání, nebo šněrování. Ale jak jsem se už zmínila, každá žena má průběh individuální, takže jsem pár týdnů před porodem potkala na kontrole v porodnici paní s vysokýma šněrovacíma kozačkama. A zip na jejich boku nebyl. No a oholit nohy taky není žádná sranda, co vám budu vyprávět. Další věc: spánek. Trpíte dušností. A to všechny. Některá už v sedmém měsící, některá později. Takže když nastupujete na mateřskou a říkáte si, že se konečně vyspíte, zklamu vás. Už se nevyspíte. Špatně se vám dýchá a zachraňujete to několika polštáři pod hlavou. Ale na pravém boku ležet nemůžete kvůli duté žíle, miminku by se špatně dýchalo. Na zádech třeba nejste zvyklé a když si lehnete na levou stranu, tak se to třeba miminku nemusí líbit a kope vás, což byl můj případ. Takže zpět. Musela jsem si zvyknout spát na zádech. Před týdnem jsem volala kamarádce a říkám ji: „Sedmý měsíc? Tak to tě brzo začne pálet žáha.“ Ta reagovala, že už pálí a pořádně, a to úplně po všem. Rada pro těhulky, které mají rády čokoládu: zkuste bílou, ta takovou reakci nevyvolá. To můžu tvrdit z vlastní zkušenosti. Každopádně největší „nářez“ je devátý měsíc. Když si sednete do vany, připadáte si jako zátka. Voda kolem vás neproteče a za vámi se tvoří sladkovodní nádrž. A vzhledem k tomu, že předešlí majitelé našeho bytu měli kolem metru devadesát, věřte, že ta vana není nejmenší. A já nemám metr devadesát. No prostě natékáte. Vaše tělo musí zvládat vás a také toho malinkého tvorečka uvnitř. A protože je to velká zátěž, tak nestíhá zpracovávat vodu a ta se ve vás zadržuje. Ráno jsem měla tak nateklé prsty na rukách, že jsem ani neudržela kartáček na zuby. A na nohou? To jsem myslela, že mi všechny explodují. Skoro do žádných bot jsem se nevešla, ale aspoň mi odpadla starost se zavazováním. Vyřešila jsem to takovými nazouváky, měkkými jak papučky. Zato moje další známá byla tak v pohodě, že pár hodin před porodem vytírala schody v domě. Další zas připravovala kachnu se zelím, jiná se zúčastnila svatby přátel. Přesto jsme se všechny shodly na jednom přání: Ať už to máme za sebou! ---------------------------------------------------------------------------------- Milé budoucí maminky a maminky, ale i ostatní, kdo bude tento článek číst, omlouvám se vám, že jsem nepovolila diskusi. Byla jsem ponaučena z mého prvního příspěvku, kde jsem se podělila o zážitek cestování s miminkem, že nemůžu od všech čekat inteligentní diskusi v rovině slušnosti. Bohužel jsou tací, kteří hledají jen záminku, jak si vybít svoji nesnášenlivost a nenávist. A je jim jedno na kom.