Taky si nosíš krabičku?

Neprováděla jsem žádný průzkum, ale z vypravování známých je mi známa soudobá módní vlna, která ovlivnila jídelní zvyklosti lidí v zaměstnání. Pracovníci jsou v kancelářských prostorách obvykle odkázáni na řetězce jídelen, povětšinou ne moc kvalitního repertoáru, obvykle servírující UHO a jiné údery do žaludku. Ve výjimečném případě, že jídla jsou chutná, pak jsou cenově jinde než se nachází peněženka běžného občana. (Peněženku má člověk v kalhotách, nikoliv u stropu.)  

Všichni moji známí, až na výjimky, si tedy nosí do práce krabičku.

Krabička je většinou plastová a je v ní oběd. Ten si zaměstnanec doma uvaří a vloží do krabičky (nebo vyfasuje od domácího soukmenovce.). V práci si krabičku ohřeje v mikrovlnné troubě a následně obsah zkonzumuje.

Jednoduché. Efektivní.

Domácí strava za zlomek ceny než je podobný pokrm k mání (k jedení) v kantýně!

Kasta lidí využívající krabičku – toť pokrokový systém přenosné pohody domova – jsou většinou kancelářské krysy, tedy lidé schovaní v betonovém úkrytu před sluncem a jinými vesmírnými vlivy.

Jsou ovšem profese, kdy se nevyplatí mít s sebou krabičku s obědem k ohřevu.

Např. Takový dřevorubec. Silné chlapisko s lesní technikou rubající vzrostlé dendrologické celky obvykle nemá na svém pracovišti k dispozici mikrovlnku. Řízek tedy musí sníst studený. (Proti gustu žádný dišputát.) Místo společenské konverzace za nerezovým stolem sedí muž na pařezu a komunikuje leda tak se svým autorádiem, jehož probíhající fotbalový zápas v polední pauze rtuťovitě komentuje.

A co takhle listonoš? Ten by v brašně s dopisy, vč. dopisu pro paní Sekaninovou v Rajské ulici, musel schovávat i sekanou s rajskou.

Je velmi pravděpodobné, že červená omáčka by vyhrála souboj s plastovým víčkem a než by sympatický borec prochodil půlku rajónu, vyvalila by se k valné většině listin.

Listonoš by to ale mohl vyřešit elegantněji. Mohl by poprosit nějakou milou zákaznici a mezi potvrzováním lístku převzetí a odtrháváním dodejky by si stihl u dámy ohřát jídlo. (Je jen otázkou, jestli by ho stihl sníst než přijde dámin manžel.) V podobné situaci jako pošťák by se mohl nacházet také kominík, elektrikář nebo vyznavač odnože tradičních náboženství trpělivě zvonící u leckterých dveří.

Trošku zvláštní pozici by měl chovatel krav. Ten by si mohl donést z domu krabičku s jídlem, dokonce by možná měl v chlévě tu svou mikrovlnku. Mohl by si ale jednoduše koupit něco u Mekáče. Ale to by bylo nošení krav do kravína.

Ať jsi chovatel nebo chováš v srdci jiné životní poslání, ptám se:

Nosíš taky do práce krabičku?