Tak kdo si myslí, že budu popisovat nějakou historku s bonbónem zamotaným ve vlasech nebo přilepeným někde na něčem, bude na omylu
Kdo čte mé blogy ví, že občas vzpomínám na příběhy, popisuji situace z rodiny a ze života a někdy si neodpustím svůj názor na věc. A ani dneska tomu nebude jinak.
Jsem přece jenom nějaký ten pátek na světě a tak vnímám život okolo sebe. Vnímám nejenom situaci na politické scéně, ale i mezilidské vztahy. A dovolím si poznamenat, že upadá morálka lidstva, že se za poslední více jak dvě desetiletí strašně změnily hodnoty. Ztratila zodpovědnost a jako se jako mor šíří vypočítavost. Málokdo chce nést důsledky za své činy.
Nechci ale dneska rozebírat nějaké finanční podvody.
Já to vezmu přes rodinu.
Ano, jsem staromilec a rodina je pro mě posvátná!
Jako holka jsem si myslela, že jednou budu mít muže, kterého budu milovat a on bude milovat mě a budeme se radovat z úspěchů dětí a později vnoučat a budeme spolu šťastní až do smrti...
No, takto iylické to bývá jen v pohádkách, se mnou si osud zahrál jinou hru. Dotyčný neviděl důvod proč se mnou jít k oltáři, ale i tak jsem bez prstýnku byla věrnou a milující žínkou a myslela jsem si, že společně vychováme jeho dítko a pak vnoučátka a budeme spolu žít, dokud nás doba nerozdělí...
...no jasně, všichni žijeme pod vlivem pohádek...Já taky!
Princ na bílém koni nepřijel a realita byla trochu jiná!
Nicméně i tak pro mě je rodina svátost a ač jsem nikdy neoblékla ty bílé šaty a neměla okroužkovaný prsteníček, chovala jsem se jako milující manželka. Ani ve snu by mě nenapadlo s někým se někde spustit. To se přece nedělá...
Jo, jsem staromilec...
Když v okolí pozoruji jak se některá manželství a partnerství těch o generaci mladších rozpadají a rozvádějí a jak se dávají nová partnerství a manželství zase dohromady a všem to připadá normální a běžné a nikoho to nepohoršuje, že ten či ta loni byli s někým jiným a letos jsou zase s někým jiným a že některé děti poznají za život více "tet" a "strýčků" než učitelek na základní škole, jsem z toho úplně paf! Nemyslím si, že tento volnomyšlenkářský styl je ku prospěchu lidstva. Spíše je známkou toho, že si nikdo ničeho, natož nikoho neváží... A to je podle mého hodně špatně. Hodně špatná doba, když se nectí rodina a vztahy se rozpadají a partneři se střídají jako apoštolové na Orloji...
Já si vždycky vzpomenu na hlášku mojí babičky. Tahle babička, narozená v roce 1903, byla stará už když jsem se narodila, to jí bylo 59 let. Přesto se dožila i pravnoučat a mě jednou zaskočila na tu dobu docela moderním názorem. Řekla mi: "Holka, nikdy si neber rozvedeného - kdo by chtěl vocucanej bombón!"
