Miluji staré filmy. Když řeknu staré, tak myslím opravdu ty staré, starší než já. Miluji černobílé filmy a je mi jedno jestli s Hugo Haasem, Adinou Mandlovou, Oldřichem Novým, Věrou Ferbasovou, Jindřichem Plachtou, Natašou Golovou nebo Oldřichem Novým či Lídou Bárovou.
A to jsem nevyjmenovala plejádu dalších, jako: Ladislav Pešek, Jaroslav Marvan nebo třeba Rudolf Hrušínský, Svatopluk Beneš, Růžena Šlemrová a další a další nezapomenutelní herci a herečky.
Za krále starých filmů považuji Vlastu Buriana. Vím, že jsem všechny pamětnické filmy viděla nesčetněkrát, protože když není v televizi na co koukat anebo třeba, když mám nějaký ten splín, natáhnu se pro černobílý starý film a nechám se unést dějem, atmosférou a výkony herců.
Pamatuji na nedělní Filmy pro pamětníky, kdy jsem pravidelně usedala k televizi a těšila se jako malá holka na závan starých časů. Ač jsem od té doby všechny ty filmy viděla mnohokrát, stále mě baví, stále ráda poslouchám dialogy a stále na těch filmech je něco, co mě oslovuje.
Pozoruji prosté, skromné děvenky, stejně jako hraběnky, chůvy a služebné stejně jako rozverné slěčny. Dámy v letech s morálkou, ale i ty bez morálky, bodré strýce, naduté továrníky, floutky a vyložené průšviháře.
Obdivuji vybavení salónů stejně jako se podivuji prostotě obyčejných domácností. Někdy mě zaujme zdánlivá maličkost na oděvu, vtipné větné spojení hodící se i do dnešní doby. Ale jedno je zřejmé : mě filmy pro pamětníky nikdy neomrzí!
Přistihla jsem se, že tyhle filmy ve mně vyvolávají zvláštní náladu – pohltí mě děj, doba taková milá, sváteční nepopsatelná atmosféra.
Doslova zaplesám, když dávají Dívku v modrém, nebo Prstýnek. Těším se na Nebe a dudy, Kristiána, Katakomby, Ducháček to zařídí. Baví mě dialogy ve filmu Hostinec u Kameného stolu, stejně jako Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Ale mým nejzamilovanějším filmem jsou hned dva: Hotel modrá hvězda a Eva tropí hlouposti.
Minulý týden jsem nestihla dokoukat film Zlaté dno, tak jsem si ho dneska pustila k vaření sobotního obědu... A jasně, že jsem zaslechla:
"Jé, ty už zase koukáš na památníky?"
