Asi všichni známe dva základní pozdravy: "Dobrý den a na shledanou". No, tyhle pozdravy se už nějak moc nenosí - jedná se spíše o formalitu při úředních jednáních. Jinak nezřídka kdy slyšíte pozdravy, kterým občas nerozumíte.
A to v tom lepším případě.
Zdravení se už nenosí!
No, mladou generaci pobaví pozdravy jako: "Čest práci!" nebo: "Pozdrav Pán Bůh". Úsměv ve tváři by jistě v dnešní době vyvolal i pozdrav: "Ruku líbám milostivá" či "Pěkný den vinšuji!"
Dříve narození nechápou, proč se mladší ročníky zdraví jako: "tě pic, bus, čus, zdar, čágo, pa, papánek" a podobně. Teď mě napadlo, zda si ještě někdo vzpomene, kdo se prezentoval pozdravy jako: "Čágo bélo šílenci" či "Slunce v duši"?
Ono je ve své podstatě asi jedno jak se kdo pozdraví, ale přinejmenším při vstupu do veřejných institucí by neměl trpět nefunkčností hlasivek nikdo, protože se říká, že i to tele umí zabučet!
Vždy, když někde zaslechnu diskuzi na téma zdravit či nezdravit si vzpomenu na starý a letitý vtip, jak stará babka nastoupí do kupé ve vlaku, kde sedí mladíci a pozdraví:
"Dej Pán Bůh dobré jitro mládenci!" a kluci se dají do strašného smíchu:
"Ale babi, Pán Bůh není a nebyl a nebude..."
Babka pak celou cestu mlčí a když vystupuje, obrátí se na mladíky a pronese:
"A nynčko mi polibte prdel - ta byla je a bude!"
Tak já ráno při příchodu zdravím povětšinou: "Dobré ráno, dobrý den či ahoj" - podle toho koho zdravím. Při odchodu z práce se s kolegou krom pátku loučíme slovy: "Zas ráno". Jinak si v pátek přejeme: "Hezký víkend".
Ovšem včera kolega při odchodu řekl:
"Rád bych pozdravil jako obvykle, ale něco v mých vnitřnostech dává o sobě vědět a musím letět nebo místo zas ráno - bude spíše ...???"
Co asi tak mohl dodat, že?
Doufám, že to stihnul.
