Malá holka toužila po kamarádství s jinou holkou a aby si získala její přízeň musela pro ní doma zcizovat peníze a věci...
Klasická šikana, řeknete si.
Ano, mluví se o ní často.
Ale jak píši v úvodu tady byla šikanována malá holka. A jestli jste si mysleli, že šikana je záležitost možná tak až druhého stupně základní školy, tak vás vyvedu z omylu.
Malou holku šikanovala jiná malá holka.
Tak to mě tedy dostalo.
Dostalo mě to, že už i malé školkové děti si vybírají s kým se budou kamarádit a jedním z kritérií je právě movitost. Sociálně slabší děti jsou někde na okraji. Byť kolikrát chytré a nadané, nejsou oblíbené a když tak je to účelové kamarádství:
"Můžeš s námi, ale necháš nás opsat úkol"
"Vezmeme te sebou, ale musíš..."
Ne každý se umí bránit. Neumí říci, že nemusí, ale může, když bude chtít. Ne každé dítě vám to doma řekne, ne každý rodič ihned zasáhne. Ne vždy je ochota záležitost řešit. Rodiče agresorů většinou nechtějí připustit, že by měli něco takového doma. A rodiče obětí občas neví, kam se mají obrátit a jak dítěti pomoci.
Říkám si, kde se v malých dětech bere taková agresivita. Dneska mít slušně vychované dítě, to aby se člověk bál, že bude šikanované, právě proto, že je ohleduplné a slušné.
Kolikrát si říkám, jestli to vůbec učitelé ve škole vnímají už v náznacích a snaží se tomu zabránit. Anebo jestli už jsou k chování nevychovaných dětí lhostejní. Je mi jasné, že školství je jiné než před třiceti lety a spousta věcí se nesmí, ale stejně si myslím, že někdy se domluva nebo výchovný pohovor mine účinkem.
