Tak jsem včera po dlouhé době naladila televizní kanál stanici čtyřiadvacítku. Jednak proto, že jsem chtěla být „v obraze“ jak je tomu se současnou celosvětovou politickou situcací…
…a pak taky proto, že už mě filmy od osmi večer utekly, páč jsem se zapomněla na zahradě, kde víc než jako zahradník jsem dřevorubcem a kopáčem a ještě ze mě možná bude i trochu stavitel. Pak teprve přijde na řadu to zahradničení… Musím to stihnout do zimy, tak aby už příští jaro mohlo být pro mě ve znamení relaxace.
Jo, ono zřídit si relaxační odpočinkovou zahradu dá docela fušku, ale možná jednou v důchodu se budu jen kochat pohledem na to, co jsem si dle své představy v potu tváře a slz vybudovala. Otázkou je, zda se za á důchodu dožiji a za bé, zda se tam ve zdraví doušourám... Čili, za mi, až budu KONEČNĚ v důchodu, bude aspoň trochu sloužit zdraví. Zatím zcela otevřene závidím všem, co už na zahrádkách opékají buřty a grilují, případně hupsnou do bazénu. Já se snažím na slunci při práci neugrilovat sebe a koupu se leda tak ve vlastním potu…ale jednou, jednou to budu mít taky krásné a jak se mi tam panečku bude relaxovat...
No, ale zase jsem odběhla od původního tématu a sice, že na čtyřiadvacítce se včera diskutovalo na téma zda stanovit pevný strop pro odchod do důchodu.
Vezmu to z čistě laického pohledu: dnešní padesátník je pro spoustu zaměstnavatelů už „starý“ a obtížně hledá zaměstnání. Dnešní průměrný šedesátník je povětšinou rád, že je rád neb už ho dostihly civilizační choroby a snížily tím jeho pracovní výkony, neřku-li, že mu to přímo neumožňují. Populaci okolo věku šedesáti let trápí kardiovaskulární choroby, ale i nemoci kloubů, opouští je sluch, neslouží jim tak dobře zrak. Často se pohybují i o francouzské holi a představa, že by ještě lidi v tomto věku měli chodit do práce je scénář jak ze sci-fi filmů. Aby mě zase někdo nebombardoval výtkami, jak vitální šedesátníci ho obklopují – jistě, že nejde házet všechny dříve narozené do jednoho pytle. Kolikrát jsou vitální i sedmdesátníci a v ničem si nezadají s padesátníky, ale já si myslím, že šponovat hranici pro odchod do důchodu k sedmdesátce je bláhový nesmysl. Ona už hranice pětašedesáti let je na pováženou. Každopádně jsme na tom každý jinak. Někdo je svěží a čilý ještě v sedmdesáti a druhý je už je po padesátce vyřízený. On je taky rozdíl, jestli pracujete ve fabrice nebo v zemědělství či zda stojíte za katedrou, točíte volantem, lezete po střechách, či sedíte v kanceláři. A pak taky záleží na genetické výbavě a i na tom jak jsme si zdravíčko zhuntovali. Podle mého názoru by spíše měla být doba odchodu věku do důchodu regulovaná jednak podle profese, kterou člověk dlouhodobě nebo v posledních minimálně pěti letech před nárokem na důchod vykonává, ale hlavně by nárok na důchod měl být posuzován na základě zdravotního stavu. Já osobně bych od 55 roku byla pro, aby byl každoročně posuzován zdravotní stav s tím, že určité profese (např . : horníci, hasiči) by měli od této doby nárok na starobní důchod. Podle mého by neměl být vedle doby pojištění kritériem pro odchod do důchodu jen rok narození.
Nárok na důchod by měl být posuzován z více pohledů: z doby pojištění, z data narození, z dlouhodobě vykonávaného náročného povolání a především z posouzení zdravotního stavu.
Napadl mě v tuto chvíli příměr s automobily: platíme pojištění, jezdíme na technické kontroly, ale nějaké nařízení, že auta určitého stáří nesmí do provozu nikdo nevydal. Stav vozu se hodnotí na základě skutečného stavu vozidla. A zrovna tak by tomu mělo být i při nároku na důchod. Schopnost lidí pracovat ve věku vyšším než 55 let by měl posoudit lékař a to na základě skutečného „opotřebení“ toho kterého člověka.
Jinak se může klidně stát, že se zaměstnanci ve fabrice při výměně názorů vzájemně napadnou francouzskými holemi.
