Tak jsem se dneska přečetla článek sexuoložky Laury Janáčkové. Chtějí být popelkami, ale žijí život Dory. Souhlasím s tím, že my holky, jsme všechny vyrostly na pohádkách a všechny čekáme na prince. Nemusí zrovna přijet na bílém koni nebo v jiné bílé káře. My holky spíše od toho svého vysněného prince očekáváme šlechetné chování.. A alespoň jednou v životě toužíme být princeznou...
Krérépak z nás by se nelíbil chlap, co se nás po práci zeptá, jak jsme se měly, sundá nám kabát a zahaleká:"Pojď k večeři lásko". Než si umyjeme ruce a převlečeme se do domácího sdělí nám, že s dětmi udělal úkoly, vyvenčil psa, nakoupil a zapnul tu pračku s prádlem. No, tohle by byla pohádka pro většinu z nás.
Jenomže v praxi to vypadá asi tak, že na nás ten náš kdysi princ zavrčí, jestli jsme koupily, něco k jídlu, že má hlad a kdy že bude něco k jídlu a že potřebuje vyprat ten svetr, co včera hodil do koše na prádlo a že děti ještě nemají úkoly a že je dost, že už jste doma, protože dneska tam ty děti v pokoji řvou jako zvěř a on na to nemá nervy.... Paní sexuoložka se zmínila o Sněhurce a Popelce takto: "Očima dnešních feministek je asi úplně nejhorší rozporuplný vztah Sněhurky k mužům. V chaloupce za trpaslíky vše oddřela, ale nebavila se s nimi jako s partnery. Pečovala o ně a zároveň jim přikazovala, co mají udělat a manipulovala s nimi. Také ve vztahu k princi dělala vše špatně. Nebyla aktivní, nenadbíhala mu a nevnucovala se, ale ani se nepředváděla. Pouze se procházela a prozpěvovala si, že ji potká krásný princ. Popelka na tom není z pohledu dnešní doby o moc líp. Submisivní, poslušná, chápající, nerozhodná, a když si má něco přát, chce jenom tři oříšky." Pohádky nevychovávají jen nás holky, ale i ty kluky. Oni dobře ví, že nemusí nic dělat. Princové ve své podstatě vůbec nic nedělali. Jezdili na koni a lelkovali po lesích, zda nepotkají nějakou Sněhurku, která chudák na sebe musela upozornit dávením se jablkem. Na plese pak vyhlíželi Popelku , která se uměla ztratit v pravý okamžik (sotva k ní vzplanuli láskou, holka jim zdrhla). A tak to taky zůstalo. Dnešní princové "lelkují", rádi by získali tu nejhezčí, jen aby trumfly kámoše. Chtějí mít nejlepší auto, nejhezčí ženy, nejlepší práci...a hlavně, hlavně chtějí mít klid na své zájmy a záliby a koníčky. A my husy hl oupé se chováme jako Dory,tak jak to popsala Laura Janáčková:"Dnešek, dámy a pánové, vychovává Dory. Tahle sestra Popelky, sice ne dokonalou postavu, ale přesně ví, co chce a je aktivní. Umí perfektně zorganizovat a rozdělit práci. V domácnosti i jinde. A nakonec, když jde o vše, nezaváhá ani před drobnou chirurgickou úpravou chodidla, aby získala svého vytouženého..."
Vždyť to říkám: Vyrostly jsme na pohádkách, sníme o tom, že nás o ruku požádá princ a my budeme celé vykolejené z toho, že mu můžeme sloužit a pomáhat mu žít hlavně jeho spokojený život...
Co mě ovšem v článku sexuoložky dostalo, bylo to, že dnešním vzorem současných romantických pohádek pro dospělé je "hrdinka erotického bestselleru Padesát odstínů šedi, s roubíkem v puse, svorkami na bradavkách a rozporkou, která jí roztahuje nohy..."
No nevím, jestli zrovna tahle literatura je ten pravý vzor pro dnešní ženy. Jestli zrovna podobný žánr vychová jiné a lepší ženy - takové, co nebudou mít hlavu v oblacích a už nebudou snít o romantickém princi. S ohledem na výše uvedenou erotickou literaturu, kterou ženské momentálně čtou jako divé (protože vyměnily romantiku, které se jim nedostává, za erotické představy) a chlapi se tomu vysmívají, spíše budou ženy zklamané. Protože ve svých hlavách si budou přehrávat erotické představy, o kterých jejich dotyčný nebude mít ani páru.
