Tak si představte, že potřebujete něco honem, ale honem rychle slepit a pokud možno na furt…Po čem asi tak sáhnete? Po vteřinovém lepidle…
…no z dětství jsem znala jen lepidla s názvem Bílá lepícího hmota (starší ročníky jistě pamatují, lepili se tím ve školách papíry). K pevnějšímu spoji třeba na dřevo byl a stále je Herkules – to je lepidlo, na které do dnes nedám dopustit. Nevýhodou je, že neslepí vše a že se musí počkat, ale na dřevo a na papír je vynikající. Z mého mládí si pamatuji taky takovou průhlednou lepící hmotu v plastové lahvičce, jmenovala se tuším Umělá klovatina. Prý kancelářské lepidlo. No, párkrát jsem jí vyzkoušela a vyhodila. Jo, a pak nesmím zapomenout na kanagom, takový univerzální lepidlo, které je na pultech už hodně, hodně dlouho. No a tím by výčet lepidel domácnostech mého mládí skončil.
Dneska se vás v obchodech zeptají, co chcete slepit a lepidel je přehršel: na dřevo, na papíry, na kovy, na plasty, na látky, na porcelán, na keramiku atd. Na slepení papírů ve školách, v domácnostech a v kancelářích se místo umělých klovatin používají lepidla v tyčinkách. Takové jako rtěnky. Nezaprasíte se od lepidla a papíry to spojí - takže vynikající. To chválím!
Zrovna tak jako takovou tu lepící plastelínu já jí říkám žvejka. Lepící žvejka! Na tu já nedám dopustit, protože docela dost udrží a je snadno odstranitelná. Na plakáty na zeď nedocenitelná. Kam se hrabe izolepa!
Zrovna nedávno jsem lepící žvejku sháněla, protože jsem zkulturnila kuchyňské okno takovými těmi záclonovými tyčemi, na které jsem navlékla krátké vitrážkové záclonky. Horní tyč stále padala. Pro neznalé ta tyč drží zavěšená v háčcích, které jsou přilepené na okenní rám. A přilepené jsou pomocí oboustranné lepící pásky. No a ty horní háčky nějak nechtěly držet. Přišla jsem z práce a záclona na zemi, tyč na parapetu, háčky v květináčích...Očistila jsem rám i háčky a přilepila znovu. Druhý den se vše opakovalo. A třetí nanovo! Až když mi tyč pádem srazila i květináč a rozbil se i keramický obal, došla mi trpělivost. Nebudu háčky lepit vteřinovým lepidlem, abych zničila rám, ale lepící žvejkou, se kterou mám dobré zkušenosti. Hele, a tyč už několik týdnů drží.
Nedávno se mi ovšem podařilo zlomit páčku na splachovadle na WC. Řekla jsem si, tohle žvejka neslepí, ale další dobrou zkušenost mám s takovým malým vteřinovým lepidýlkem, které je určené na podpatky. To moc chválím a opěvuji. Řekla jsem si plast jako plast a páčku jsem slepila. Mnoho dní držela než se opět ve slepeném spoji odpojila. Já jí trochu víc přitlačila při úklidu. Automaticky jsem letěla k botníku, kde mám lepidýlko na boty. Nanesla na obě části páčky (ta tu pevnou i na tu lepenou). Pro jistotu jsem ale teď lepidla nanesla více a přidržela. Páčka se nechtěla spojit. Postup s lepidlem jsem opakovala, nanesla jsem ho na jednu část a na druhou ( a nepovšimla jsem si, že mi stéká po prstech), přitiskla lepené části k sobě, ale asi pod špatným úhlem, protože se to zase nespojilo a ta ulomená část mi upadla na zem. Než jsem se pro ní stihla natáhnout slepil se mi palec a ukazovák konečky prstů k sobě. Do vteřiny! To vám byl takový mžik, že jsem se nestačila divit. Lepidlem na plast jsem si slepila prsty. Stála jsem WC a koukala nevěřícně na to nadělení. Snažila jsem se prsty dostat od sebe, ale vypadalo to, že to půjde i s kůží…
Panika!
Naprostá panika!
Nepoužitelná pravá ruka.
Vždyť já teď nic udělám. Zkuste si spojit ukazováček a palec pravé ruky k sobě a vykonávat běžné činnosti.
Jsem mrzák! Problesklo mi hlavou. Mrzák vlastní vinou…
Jak uvařím, jak se obleču, jak budu dělat běžné činnosti?
V panice jsem přeběhla do koupelny, strčit ruce pod vodovod. Pod teplou vodu. Lepidlo zbělalo, ale drželo dál! Inu vteřinové a opravdu s dobrými lepícími schopnostmi…
Letěla jsem v naprosté bezradnosti zoufale do kuchyně pro nůž, že se pokusím levačkou odpreparovat opatrně prsty od sebe. No jo, jenomže levačkou, to se fakt zmrzačím! Položila jsem se slzami v očích nůž…
…čučela jsem na nepoužitelnou pravou ruku s otázkou: Co teď budu dělat?
Hele hysterickej záchvat, panika jak blázen.
Čučela jsem bezradně na ty dva prsty slepené k sobě… Jít s tím na pohotovost, tak budu za cvoka.
Co s tím?
Co mám dělat?
Odlakovač na nehty blesklo i hlavou. Spěšně jsem se přesunula zase do koupelny.
Prolévala jsem střídavě místo spoje odlakovačem a nořila ruku do teplé vody, až po cca půl hodině jsem prsty od sebe docela násilně odlepila.
To bylo radosti!
Nepřejte si vidět ovšem ty prsty. Oba dva byly pokryté bílou hmotou, která držela a držela a nešla dolů ani omylem. Prsty jsem měla od vody rozmáčené a zbytky lepidla vypadaly jak nějaká ošklivá vyrážka. Takto nemůžu mezi lidi.
Nasadila jsem jinou techniku. Mastnotu. Ruce jsem mazala krémem a střídavě nořila do vody a po milimetrech jsem dolů dostávala zbytky dobře držícího lepidla…
Do večera jsem měla co dělat, abych částečně odstranila lepidlo z prstů…
…jo a páčku na WC máme stále na dvě části.
Já už jí rozhodně slepovat nebudu!
