Jak to vnímám já: Rybková

Mám ráda ryby. A kdo ne? Tedy pravda, jsou lidi, co je nepozřou, ale já ano. Přiznám, že prim hrají ty mořské. Ale kapra jsem na Vánoce měla, to zase jo…

…občas i nějakého koupeného pstruha, ale jinak spíše ty mořské. Ať už jako zavináče v rosolu (které pravda moc nemusím), nebo uzenáčky v rosolu, které naopak zbožňuji. Těch si klidně pořídím před Vánocemi celou velkou pixlu…Mám ráda i  rybí salát v majonéze, ačkoliv mi chuť na něj, v mém prvním zaměstnání, na dlouhou dobu zkazila jedna bývalá kolegyně, která tvrdila, že to šedé uvnitř nemusí být kůže z ryb, ale klidně myši…Brrr…tehdy kelímek s odporem letěl do koše a obsah mého žaludku do záchodové mísy. Ale i navzdory tomu jsem na ryby nezanevřela. Pravda, ty mořské znám víceméně z plechu, neboť u moře jsem byla naposledy před hodně, hodně lety  a nepočítám, že bych se tam někdy vypravila.  Už přesně vím, kterou rybí konzervu použít na taštičky z listového těsta, které ryby použít do rybí pomazánky a kterou plechovku s rybičkami si otevřít jen tak jako chuťovku k telce nebo, které „čudly“ si dát na čerstvý chleba s máslem, osolit, opepřit…

Skoro deset let jsem žila ve městě, které bylo proslulé rybářskými trhy (škoda, že jen jednou za rok) a tak jsem ochutnávala i uzené ryby a to nejenom tuzemské. A co víc, podle receptů věhlasného kuchaře Miloše Štěpničky, šlo zakoupit i rybí speciality. Jestli je něco na světě neodolatelné chuti, něco po čem se vám budou sbíhat sliny a budete slintat jak s onemocněním slinících žláz, je to rybí salát z uzených ryb. Ten všem rybomilům vřele doporučuji…To vám je dobrota!

…ten mi chybí. Ne, že bych ho jedla často, ale minimálně 1x do měsíce jsem si ho dala třeba k svačině nebo místo oběda.  Nebo jsem si zakoupila rybí lečo či rybí oheň, což byly vynikající saláty z ryb. A rybí salát jako takový? Kam se hrabou všechny ty kupované…To se nedá srovnat!

Jasně, že mi zcela nedávno šla huba  hodně šejdrem a v obchodě jsem si vyčíhla rybí salát. Hned jsem věděla, co budu mít k obědu. Koupím  ještě nějakou cerální housku a mňam, mňam, mňam…

„Ty teda dneska vypadáš, jako vyblité lečo?“ přivítala mě mezi dveřmi matka. Jo, vypadala jsem jak po proflámovaném víkendu.

„Něco mě prohnalo, asi  zase rybí salát. Naposledy mě takto prohnal někdy na podzim, ale to jsem si myslela, že je kvůli teplu. Teď je zima a ten salát  s majonézou mě prohnal naprosto stejně“

„ A víš proč? Protože žereš ryby, co plavou v moři a to moře už nejní tak čisté jako bejvalo. Já to na dovolené viděla, jaké splašky se vylejvají do moře, navíc samý potopený lodě, ropný skvrny, ekologický katastrofy, podmořský atomový výbuchy a těch utopenejch, co je teď mořích... a ryby to všechno sežerou…“

Chtěla jsem matku zastavit, že ryby až na vyjímky nejsou masožravé nestvůry, ale přednášku jsem nedoposlechla do konce. V trysku jsem vlétla opět na WC . Bylo mi zle. Když jsem se pak vracela přes koupelnu zeptala se mě zcela bezelstně mami:

„Dáš si s námi rybičkovou pomazánku….???“

„Mami a odkud si myslíš, že ty ryby jsou?“ Zeptala jsem se s  bolestivým úsměvem, který hned vystřídal opětovný úprk na WC.

„No, jo, vidíš! To si pomazánku asi s námi nedáš, co? Tak víš co Ladi,  dej si něco jinýho…“

No, takovouhle osůbku prostě milovat musíte.

Jo, a na ryby jsem zatím nezanevřela! A dva rybí saláty mám v ledničce!