Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?
Byť se jednalo tehdy o filmovou komedii dovolím si poznamenat, že co se děje okolo důchodového věku a přiznávání důchodů je komedie realistická…
Z mého čistě laického pohledu není posunutí hranice odchodu věku do důchodu tím správným řešením. Zohlednilo se jen jedno hledisko a sice, že lidé žijí déle. Že se lidi dožívají vysokého věku ještě není zárukou toho, že s prodlužování věku se ruku v ruce prodlužuje i pracovní schopnost a výkonnost lidí. Prodloužení věkové hranice se většinou netýká prodloužení kvalitního plnohodnotného života… Není-liž pravda?
Takže požadovat, aby senioři pracovali déle mi přijde věku nedůstojné a to především s ohledem na to, že už druhé generaci obyvatel, co využívá stále štědrého sociálního státu, chybí motivace k práci. Tady spatřuji nejslabší a nejžhavější článek systému souvisejícím s důchodem a jeho reformou.
Můj názor je, že léty uzákoněná téměř rovná výše minimální mzdy a roky se neměnícího životního minima tu napáchalo takové zlo, že vyčistit celý sociální systém od věčného přiznávání dávek těm, co nechtějí pracovat znevýhodňuje důchodce, co léta pracovali, ale i maminy, co vychovávají další generaci. Pro nepozorné čtenáře uvádím znovu, že kritizuji přiznávání dávek těm, co pracovat nechtějí! Kdo práci chce - ten si práci najde!
Aby mámy mohly vychovávat děti ve slušných i bytových podmínkách je třeba udělat pořádnou i revizi v bytové politice. To je dle mého druhý obrovitánský problém. Ano i tento problém má přímou spojitost s vyplácením dávek. Dle mého už měl dávno být zákonem daný strop nájmu pro pronajímatele – přeci výše nájmu nemůže být rovna nebo vyšší výši minimální mzdy. To má právo bydlet jen to, kdo má nadstandardní příjmy? A taky dle mého selského rozumu zde chybí kontrola, zda ti, co pronajímají byty a budovy řádně odvádí daně a nezneužívají jen dávek jako jsou příspěvky a doplatky na bydlení, či uhrazení nájmu od agentur práce. Kšeftaření s pronájmy a dříve s dávkami na bydlení během pár let zcela zdevastovalo bytovou politiku. Jedním slovem katastrofa! Tady se nic nenastavovalo, neřešilo – všemu se nechal volný průběh a stát platil doplatky za bydlení do kapes těm, co potřební rozhodně nebyli Co se dá dělat – když to systém umožnil? Ovšem otázka vyplácení důchodů stále se zvětšující armádě důchodců se řešila – tam se vidělo, že se finance odčerpávají a musí se to řešit. Tak se vyřešila přímo šalamounsky – prodloužením odchodu věku do důchodu. Jen tak pod čarou – kdo se dožije v příštích desetiletí důchodového věku? Taky už vidíte vozíčkáře na střeše coby pokrývače a pokladní s francouzskými holemi na straně jedné a na druhé straně spokojené konzumenty sociálních dávek? Jeden by skoro měl chuť říci – blbej je ten, kdo ještě pracuje!
Nejsem ekonom, nemám k dispozici žádné statistické údaje, ale dle úplně obyčejného selského rozumu vidím problém s financemi na vyplácení důchodů úplně jinde. Ekonomicky aktivní našinci nepracují a do montoven se dováží zahraniční dělníci právě díky štědrosti dávek - což vede k absenci motivace k práci. Když se těm, co pracovat nechtějí – zdůrazňuji: nechtějí pracovat, přestanou vyplácet všechny možné dávky a doplatky ona je časem nouze naučí. Anebo ne a budou mít problém se zákonem. Neplatilo po generace v našich zemích rčení, že bez práce nejsou koláče? Vždyť v zajetí systému dávek vyrůstá už druhá generace obyvatel, co nemá vztah k práci. A právě tahle generace by mohla zaplnit všechny ty haly a výrobny a montovny, ale i obchody a zajišťovat služby v oblasti gastronomie atd. Peníze by tak neutíkali do světa a najednou by byl dostatek bytů a míst k bydlení pro mladé, co zakládající rodiny. Mateřskou se konečně podařilo zvýšit, teď by to chtělo už jen upravit bytovou politiku a motivovat všechny pracující slušným příjmem, který jen nebude blízký tomu, co člověku náleží po vyplacení všech dávek a to by bylo, aby nebylo! Ostatně, když někdo dá za dojíždění za prací tolik, že po odečtu z výplaty je na tom stejně jako když pobírá dávky a je doma lidi k tomu, aby pracovali nemotivuje.
Ono všechno má svojí souvislost se vším. Když mladí lidé budou mít kde bydlet a budou mít možnost uživit rodiny, budou se rodit i ty děti a populace nebude stárnout a staří nebudou na okraji společnosti. Jenomže to by nesměl v celém sociálním systému zůstat kámen na kameni a s ohledem na léta štědrosti je i s ohledem na politické programy udělat velkou reformu celého systému, včetně srovnání příjmů příjmům v EU. Jak se liší náklady na žití a na stravu u české prodavačky od prodavačky v EU?
Pozitivně hodnotím, že dochází k úpravám byť jen dílčím a kosmetickým. Více mě mrzí to, že než se rozjede nějaká změna dojde zpravidla po volbách ke změně ministrů a jejich záměrů, kteří odvolají to, co jejich předchůdci slíbili.
Jen tak mimo článek – až dojde po volbách ke změně lidí na ministerstvech nebude mít politické dění daleko ke komedii s pohádkovou hláškou: “odvolávám, co jsem slíbil a slibuji, co jsem odvolal“. Takže zajímat se jaký budu mít důchod je snad důležité pro ty, kterých se důchod týká v bezprostřední blízkosti….
