Jistě to znáte: zachytíte někde nějakou melodii a vydržíte si jí pobroukávat celý den. Jsou melodie, které vám vrátí nějaké vzpomínky či zážitky a tak, když je po letech uslyšíte zasníte se a přenesete se v čase...
...mám pár oblíbených písní, ať už starých "vykopávek" nebo současných hitů, českých nebo zahraničních, uložených v mobilu. V chytrém mobilu, který mi nahrazuje starou věž, kazeťák a další přehávače. Ó, jak mi pomohlo zašpuntovat si uši sluchátky a za doprovodu vlastního mixu se vypravit po zimě o víkendu na svižnou vycházku. Přistihla jsem se, že na ty rytmické jsem pochodovala svižně a pěkně zčerstva. Nebo stačilo položit mobil do trávy a rochnit se za doprovodu oblíbených melodií v zahradě...
V autě poslouchám autorádio.Ze služebního jsem byla zvyklá na stanici, kde se každé ráno ohlašovali ti, kterým reportéři zavolají, "Haló tady ..".a vy jistě víte kdo! Synátor mě naučil poslouchat jinou stanici. Takže mám naladěnou stanici, která nese název kontinentu na kterém žiji...
Jsou tudíž písničky, které mě donutí otočit volume doprava a třeba si i broukat nebo rovnou zpívat a písničky takové ty výplňkové, kterým nevěnuji skoro žádnou pozornost...
Muziku poslouchám ráda. tedy až na dechovku. Omlouvám se všem, kteří jí mají rádi, ale to je pro mě styl hudby, který mě vytáčí. Asi za to může to, že jsem léta pracovala v jednom podniku, kde bylo docela dost zaměstnanců a když měl někdo narozeniny popřáli mu a přehrála se deska s písničkami dechovky Moravanka... Takže dechy-plechy mě opravdu vytáčejí. Možná i to byl důvod, proč jsem nemusela vesnické tancovačky.
Sešla jsme se s týdnu s holkama ze školy. Já vím, že zase někdo řekne, jak si mohou staré baby říkat holky? Ale když vás s někým pojí tolik společných zážitků a znáte se od holčičího věku nebudete si přece říkat: sešla jsem se s paní XY nebo s babama, protože to by se nás fákt dotklo, poněvadž ani jedna ještě babičkovské povinnosti neplníme. Janina teprve na podzim bude . Takže: sešly jsme se s holkama na pokec a na večeři a na kávičku na venkovní předzahrádce jedné restaurace a zevnitř k nám doléhala hudba. Zlatá osmdesátá léta. Jasně, že jsme zavzpomínaly na tu dobu...
...my jsme se ve vzpomínkách dostaly dál. Do dětství, na naše první písničky. První notoricky známé odrhovačky.
Tak já "ujížděla" na písničce "Zlaté střevíčky". Dodnes si vybavuji ten malý singl na starém gramofonu u babičky, ale i u její švagrové, kam jsme chodily za sestřenkou Zdenkou a pořád dokola pouštěly tuhle písničku. Vrcholem bylo, když jsme nalezly šaty po maminkách z tanečních a hrály si na princezny. Tedy já, jako nejstarší a největší, vyfasovala saténový župan s kašmírovým vzorem a dělala jsem Štědroně z Popelky. Vykasala jsem si tepláky nad kolena, stáhla vlasy do culíku a byla jsem od prince k nerozeznání. Ségra a sestřenka byly princezny a já je musela žádat o tanec...a tančit... Dupaly jsme jak stádo slonů...
Dětství uteklo a se mnou začala mydlit puberta. V tu dobu jsem milovala písničku, kterou si stále dokola pouštěla moje o devět let starší teta Milča. Věděla jsem jen, že jí hraje tuším, že maďarská skupina Omega. Teta si jí na starém kazeťáku přehrávala stále dokola a tak se mi vryla do paměti. Pak za spoustu let jsem jí zaslechla zpívat v češtině a málem mě to stálo život. Běžela jsem jí zesílit a zakopla jsem a hodila jsem takového placáka s nádobím v ruce, že na Dívku s perlami ve vlasech už nikdy nezapomenu. Kdykoliv jí slyším, vybavím si ten držkopád. Málem z toho byla dívka s berlami...
Jasně, že jsem po odeznění puberty jsem trdlovala na zlatej střední proud na písničky Michala Davida a třeba Dalibora Jandy. Jo a taky Víti Vávrů... Nebo duo Kotvald Hložek.
Poslouchala jsem i zahraniční produkci - zejména z diskoték jsem znala Duran Duran, ale i Queen a třeba i Van Halen a Scorpions a tak jsem časem a věkem tak trochu zrockovatěla. Jo, kde jsou zlatý osmdesátky? Na hlavě afro, na zápěstí nátepníčky...Když vidím fotky z této doby, musím se smát...
Postupem času jsem zromantičtěla. Dala jsem přednost baladám. Takovej "Náhrobní kámen" nebo "Klaunova zpověď" od Petra Nováka nebo "Dům holubí" od Jirky Schelingera, to byly a jsou panečku citovky. Líbí se mi ty texty, ale neznamená to, že bych třeba na Škorpíky nebo Kvíny zanevřela - stále je ráda poslouchám. je to taková klasika. Taková oddechovka, takové pohlazení po duši, když má človíček (tedy já) nějakej ten splín.
No a dnešní doba přináší taky hodně chytlavých melodií. Ztrácím se v záplavě všech těch skupin a zpěváků, protože za našich mladejch let to bývalo jiné. Poslouchala jsem na rádiu stanici Vltava dýdžeje Skalku (druhé jméno si nevybavuji) a Staré desky jsou hezké, staré desky nepatří do koše, staré desky patří na gramofon! A hltala jsem informace jako divá...
Když jsem nyní na cestách a zpívá Tomáš Klus "Cestu" i kdybych měla ohluchnout, otočím volume doprava a řvu na celej auťák...Další chytlavá je: "Včera mi bylo málo dneska je mi moc..." Ze zahraničních interpretů teď u mě boduje Pink s písničkou "TRY", tedy alespoň to byla písnička, kterou jsem si naposledy stáhla.
O minulém víkendu jsem zaslechla od Janka Ledeckého živě, ujistil mě že "Všechno bude fajn..." No a broukat jsem si jí vydržela do poloviny týdne. Pak přišla neteř s praneteří, které vždycky pouštím písničky a ona na mě volá : Teta Lála a já jí pustila písničky od Dády Patrasové.
Tak a teď si dva dny broukám "Ví se o slepici, že má pod čepicí..." A ne a ne tu dětskou chytlavou melodii vyhnat z hlavy.
Zítra se budu vracet z dovolené tak jsem zvědavá, jaká melodie se mi usadí v paměti a jak dlouho tam zůstane...
