...tolikrát jsi in. Tak jsem opět cestovala vlakem a opět jela spousta studentů. Hledala jsem s velkou cestovní taškou místo ve vlaku.
Bylo mi jasné, že to zase bude boj o místo pro jednu tetku s velkou taškou. Študentíci tak maximálně po čtyřech v kupé, každý noťas na klíně a sluchátka v uších. Na volných sedadlech bágly.
Já měla velkou sportovní tašku (dlouhá byla tak, že by se do ní vešlo dítě i s fusakem a těžká jako kdybych v ní vezla naporcované prase.) Nešlo mi s ní vybírat balanc. Co chvíli jsem někam narazila a spojovací dveře mezi vagóny mě jí vždy spolehlivě někde přicvakly. Prošla jsem skoro celý vlak až jsem našla kupé kde seděly jen dvě slečny. Otevřela jsem, pozdravila jsem (tak jak káže slušnost) a nic.
Možná cizinky!
Zeptala jsem se, zda tam mají volno? Slečna sedící u dveří kývla. Druhá slečna nehla ani brvou. Boty měla vyzuté a nevěděla kam by strčila nohy. Na cestovní tašce se jí válela Biologie pro gymnázia. Takže cizinky to nejsou! Až pak jsem si všimla, že má sluchátka v uších.
Asi jen neslyšela.
Ale klapky na očích neměla, vidět mohla.
Asi nechtěla.
Ještě než jsem si stačila sundat kabát stál za mnou průvodčí. Vyhrabala jsem jízdenku a usadila jsem se ke dveřím. Slečna proti mě, měla na klíně notebook, vedle sebe velký poznámkový blok se psanými poznámkami a v ruce mobil. Občas koukla do mobilu a něco přepsala. Občas jukla na psané poznámky a něco přepsala.
Slečna sedící na sedadlech vedle mě, ale až u okna procitla, zaujala turecký posed a koukla na tablet. Z chvíli napsala nějakou SMSKu a pak zase zavřela oči. Občas jsem měla pocit, že spadne, jak jí přemáhal spánek.
Ta proti mě stále pracovala na poznámkách. Ozvalo se zvonění mobilu. Vyndala odněkud další mobil a s někým hovořila.
No, co?
Že mě to udivuje?
Noťas na klíně a do každé ruky jeden mobil. Tak to dneska ty mladí maj. Bez techniky ani ránu.
Pomyslela jsem si, jak by holky asi zíraly, kdybych si taky vyndala z kabely netbook a dala si ho na klín. Měla jsem přirozeně svůj arzenál technických vymožeností taky sebou. Asi bych vypadala jako exot! V kabele vedle sebe jsem měla svůj maličký vínově červený netbook a taky dva mobily (zatím využívám služeb dvou operátorů). Jeden sice dotykáč a druhý, podle našeho mladého starý předpotopní, a hlavně ani jeden prý není chytrý. Ale to mi nevadí. Hlavně, že se s nimi dovolám a pošlu nějaké ty SMSky, když je třeba.
Zalovila jsem tedy v kabele a vyndala jsem z ní ještě menší červený notebook velikosti A6 s linkami a propisku, abych si mohla udělat poznámky o čem budu večer psát a pak jsem se kochala krajinou do doby, než i mě začala těžknout víčka...
