Jak to vnímám já: Jakou barvu má tráva

Tento způsob léta zdá se být poněkud žhavý. Žhavý a dusný a parný a nedýchatelný a nekompromisní ke všemu živému...

Nikdy jsem nevyhledávala velké teplo.

Pro mě je dostačující léto při teplotách kolem dvaceti pěti stupňů. To, co překračuje pětadvacet stupňů ve stínu pro mě představuje utrpení. Ne jenom proto, že jsem pěkně zalitá sádlem. Vedro mi nedělalo dobře, ani když jsem byla o pětadvacet kilo mladší. Prostě na to nejsem stavěná. Připadám si, že při teplotě nad pětadvacet stupňů u mě selže přirozený termoregulační systém a já se začnu neúměrně potit, dělá se mi zle, začínají mi otékat končetiny, bolí mě hlava a dostaví se šílená únava...

Předešlých téměř 14 dní jsem byla jako mrtvola.

Jako stín.

Jako leklá ryba.

Jako chcíplá moucha.

Vzhlížela jsem k nebi a očekávala nějakou tu spásnou kapku deště (nebo raději hned několik), která by ochladila vzduch... A nic. Když už náhodou pár kapek spadlo, klesla teplota na osmadvacet z šestatřiceti a vzduch měl najednou atmosféru prádelny nebo spíše fóliovníku, kdy jsem si připadala, že doslova kliknu jak můj starý počítač.  Vlastně už dva.

Z bodu "Á" do bodu "Bé" jsem se autem (kde je klimačka) nebo pěšmo vždy přesunula s vypětím sil a sápala jsem se po nanuku, zmrzlině nebo melounu. Jen to pití jsem se snažila nepít ledové, abych neochraptěla, poněvadž v práci musím mluvit - zkuste třeba sípat do telefonu!

V tom vedru mi otékaly prsty, že jsem nemohla ani sundat prstýnky, když jsem potřebovala zadělat těsto, pásky z bot jsem měla dlouho do večera vtlačené do kůže a spát se nedalo ani při otevřených balkónových dveřích a oknech v celém bytě - inu panelák! A to jsem na balkón stále věšela mokré prostěradlo, aby se ochladil vzduch i tu noční košili jsem strčila do mrazáku. Nic naplat...! Do půl druhé jsem se v těch vedrech mlátila na posteli, abych ráno vstávala nevyspalá a unavená do práce a čekala na to, že už konečně dnes (nebo nejpozději zítra, či pozítří přijde spásný několik hodin trvající jemný deštík) a podle předpovědi přijde to slibované ochlazení...

A nic!

Voda nepřišla...

...ochlazení také ne!

Nebavilo a nebaví mě nic. Stát ve dne u plotny - rovnalá se sebevraždě (potřebovala jsem zpracovat okurky a rybízy a tak jsem tak činila po nocích), žehlit by v tom vedru žehlil jen sebevrah (taky tu mám dva obrovské koše s prádlem na žehlení) a co se týče potu, potila jsem se více než kdysi dávno v posilovně... Nejhorší ovšem je, že tahle vedra mě sebrala veškerou veškerou sílu a únava se dostavuje velmi záhy a to bez ohledu na to jakou biozátěž zrovna hlásili. To horké počasí ze mě vytáhlo veškerou sílu, stejně jako mšice mízu z květin na balóně...

Nevím jak to máte vy, ale já v tropických dnech opravdu trpím. Dva tři dny za sebou nějak vydejchám, ale pak už ne!

Tropy opravdu nemusím!

Zahradu jsem jezdila zalívat pozdě odpoledne a měla jsem pocit, že voda jen zasyčela. Smutně jsem pozorovala nízké mečíky a rubkédie a uvadlé ostatní rostliny, kterým jsem dopřávala tolik vláhy a pořád to bylo málo. Na balkóně, kde mám další zahradnictví je to to samé, navíc se přemnožili mšice...

Všimla jsem si už minulý víkend, že žloutne i listí na stromech a když se zvedne vítr, kolik listí už nyní padá a to je léto v plném proudu.

Denně chodím do práce přes park a tak pozoruji uvadající rododendrony, žloutnoucí stromy, ale i trávu v parku, která už dávno nemá zelenou barvu, anýbrž žlutou.

Aby mě někdo nenapadl, že zase jen brblám. Tak to tedy ne! Já jen vyjadřuji své pocity z letošního léta. Mám ráda každé roční období: Ladovskou zimu bez plískanic. Raději, když mi pod nohami křupe sníh než břečka špinavého sněhu. Jaro s kvetoucími stromy a jarním deštíčkem, podzim s mlhami a občasnými plískanicemi a babím létem a taky léto, kdy zraje obilí a nebe je modré jako šmolka a je teplo a voňavo a může se vyběhnout jen tak nalehko. Mám ráda léto: ale takové to obyčejné, které normálně bejvávalo: bez souvislých několik dní po sobě jdoucích tropických teplot ve dne i v noci. Léto, kdy vše zraje a nic neusychá, léto kdy tráva má zelenou barvu. Tohle dlouhotrvající nedýchatelné dusno, možná někomu dělá dobře, neb se přibližuje klimatu středomořských oblastí, ale tam je jiný styl života. Nasune-li se nám sem počasí jako ve středomoří, asi by i zde měla platit polední siesta, nemyslíte?

      Doufám, že konečně tento týden bude v rozmezí snesitelnějších letních teplot (lehce nad dvacet) a občas přinese i nějaký ten vlahý deštíček.

A pak se možná zazelená i ta tráva.