Nemyslím tím teď, jak přežít blížící se období vánočních svátků, ale jak vůbec přežít nějak strašně zrychlený styl života.
Přiznám se a velmi ráda, že nyní už se cestou z práce courám. A moc ráda se courám a jen tak lelkuji po okolí. Přemýšlím si tak nějak "po svojemu". A po náročném pondělku, kdy jsem se šourala již potemnělým městem jsem přišla na to, že lidi okolo sebe dělím na: sosátka, těžítka, dusítka, plnítka...
Sosátka - jsou ti, co ze mě vysosaj energii a vyždímají mě jako citrón... Čím více sosátek za den, tím víc jsem večer mrtvá!
Těžítka - to je sorta lidí, co se umí takzvaně přifařit. Co ví, že nebudou škodní, že mohou těžit z mých vlastností jako je dobročinnost, úslužnost a pomoc bližnímu. Vlastně to jsou takové parazitické osůbky.
Dusítka - ty mám taky ve svém okolí. To jsou ti lidé, co se snaží dát mi jednoznačně najevo, že jsem špatná, k ničemu, nic neumím, nic nezvládám a dusí mě neustálými výčitkami... Tahle skupinka lidiček má velmi přebubřelá ega. A obrana proti nim je naprostá ignorace z mé strany!
Nejmilejší jsou mi plnítka - to jsou lidičky, co mi dodávají energii, co mě naplní pocitem, že nejsem tak k ničemu. Ani nepřemýšlím, zda mi opravdu přejí úspěch, ale už jenom, že to řeknou mi stačí k tomu, že mi dodají mi elán a energii. Opravdická plnítka umí i obejmout a ubezpečit, že vše dobře dopadne. Nic nenakopne člověka víc, než upřímné povzbuzení a občas nějaká ta pochvala... Potřebujeme jí všichni a několikrát denně!
Pochvala v dnešní době? Nebo popřát někomu úspěch? No, to už se právě moc nenosí...
Trendem v dnešní uspěchané době je stále si na něco nebo někoho nebo něco ztěžovat: na práci, na šéfa, na neposlušné děti, na strašnou tchýni, na manžela či manželku, na nízký plat, na velkou drahotu, na politiku, na nedostatek času atd...
A já vím, že čím víc okolo sebe budu mít plnítek - tím lépe se mi bude žít. I já sama se snažím být pro své okolí hlavně plnítkem!
Tak schválně převládají ve vašem okolí plnítka, sosátka, těžítka nebo dusítka?
