Jak to vnímám já: Jak jsem se lekla, že si pro mě přišla smrt...

Je to už nějaký pátek, co jsem pohledem sjela ženskou pohybující se na vysokých podpatcích v minisukénce a červeném krátkém sáčku. Vysoká, štíhlá postava s blonďatým mikádem, jen ty nohy mi připadaly takové nějaké divné...

...vůbec nepasovaly k té štíhlé figuře: byly takové seschlé, vrásčité a šlachovité... Osoba skládala nákup z nákupního košíčku do tašky a já dychtivě čekala až se otočí, ráda bych pohlédla tomu stvoření, co má tak bezva figuru a tak hnusné nohy do tváře. Prostě čirá zvědavost! No, když musíš, tak zkrátka musíš! Děsně mě v tu chvíli jako zajímaly letáčky kousek vedle u pokladny a pak jsem jako koukala do peněženky, zda mám peníze na nákup (to abych tam nestála jako tydýt)... Zahlédla jsem tu postavu jen tak letmo už když jsem vcházela do obchodu. Míjela mě, ale do tváře jsem jí neviděla. Za ní se linul velmi příjemný odér, ale už styl chůze na hodně vysokých podpatcích ve mě probudil zvědavost, kdo se to skrývá v mini sukni.

Určitě je to chlap, nějaký travestita, prolétlo mi hlavou...

No, neověřte si to, že?

Byla jsem napnutá no víc než kšandy.

Osoba naskládala nákup, otočila se a šla vrátit nákupní košíček a já si málem sedla na zadek:

 Ty vogy: Mumie!

Takhle nějak vypadaly mumie, když jsme byly se školou kdysi v Klatovech...

Patrně jsem zkoprněla a zapomněla i jak se jmenuji. To cosi, čemu jsem najednou neplánovaně pohlédla do tváře, vypadalo jako obléklá mumie, co právě vylezla z hrobu. Chůze na podpatcích a na vysoké podrážce té ženě - ano kdysi to asi bývala žena  - činilo velký problém. Tam, kde ženské normálně mají prsa byl plochý hrudník, který vynikal ve značně otevřeném výstřihu saka, z kterého vykukovala nějaká krajka od spodní košilky. Vrásčitý krk, vylezlé všechny kosti...a to nemluvím o obličejí. Vráska, vráska, vráska.: rudý flek v oblasti rtů, modré fleky i tam kde kdysi byly oči a nalepené řasy. Záplava vlasů byla  samozřejmě umělá. Paruku měla nasazenou moc do čela a já se jen děsila toho, že se pokusí o bezzubý úsměv.

Sakra, kolik tej babě asi je? Zezadu vypadala na dvacet (když nikdo nezkoumal ty nohy) ze předu nejméně na 150.  Možná je to nějaká bývalá panička, co si zakládala na módních oděvech, možná se léta živila nejstarším řemeslem a stále se obléká vyzývavě, možná nemá všech 5 P pohromadě a hraje si stále na diblíka, možná jen nemá doma zrcadlo, možná nemá soudnost...

Stála jsem jako přikovaná s hubou a peněženkou dokořán a jediné, co mě napadlo, bylo, že jsem se ocitla tvář v tváři smrtce, která přišla nakupovat!

No, hlavně, že nepřišla rovnou pro mě!