Jak to vnímám já: Jak jsem byla v minulých dnech krásná...

...bylo sobotní ráno 17.prosince a já se vypravovala na trhy. Už den předtím mě neskutečně osychaly rty a tak jsem si je přetřela balzámem...

...po návratu z nákupu se mě matka zeptala:

"Nedělá se ti náhodou opar?"

"Já nevím. Na opary netrpím, měla jsem ho snad jen 2x. Asi mám jen popraskané rty..."

Houbeles popraskané rty. Já do rána vypadala, že to ani nejde popsat. Mě se vyrazil na rtu exkluzivní opar. Ret jsem měla nateklý, odulý až k nosu a to nejen zvenčí, ale i zevnitř a na rtu obrovitánský podlitý puchýř. Krasavice nesmírná. Opravdu. Kráska k pohledání. Z profilu jsem měla ret jak kačer. Bylo to sice úsměvné, ale horší bylo, že to bylo docela bolestivé a nešlo s tím ani spát. Hrozila jsem se, že stejně otekle budu vypadat i v pondělí a kdybych neměla na starost něco důležitého, asi bych raději zůstala doma a vzala si poslední den dovolené, protože jsem fakt vypadala otřesně. Inu předvánoční stres udělal své. Připadala jsem si jako monstrum z katastrofických filmů, a ač jsem si hned v neděli pořídila mast i náplast na opary, nic rychlou úlevu neposkytovalo. Pod náplastí opar mokval a mast neměla tak slibné hojivé účinky... Nezbývalo než čekat a doufat!

Při pohledu do zrcadla jsem si říkala, takhle nějak asi vypadala ta jedna přadlena ze tří přadlen z pohádky, ta co měla ten velký ret. Tak jen doufám, že příští vánoční svátky nebudu mít velký palec na ruce nebo velkou nohu.

A jestli jo, tak k Vánocům přece pohádky patří, ne?

Všem přeji pohádkově krásný rok 2017 a hlavně zdraví!