Všichni jsme slyšeli o tom, že zde byla doba ledová. Neumím si to představit, ale když slyším doba ledová vybavím si vačice, mamuty a dabéra Jiřího Lábuse... Doba zlá mě napadla dneska. Před chvilkou...
Někdy pozdě odpoledne, když jsem otevřela svůj notebook jsem zjistila, že došlo k jedné smutné události.
Když někdo zemře, je to smutné...
Když zemře někdo relativně mladý, je to možná ještě smutnější...
Nejsmutnější je, že smrt si nevybírá...
No dobrá, zemřel mladý politik. Ale taky manžel a táta, dost dobře ještě i syn, ale především ČLOVĚK!
Já vím, že denně zemřou desítky lidí a možná i mladších a třeba i úplně nespravedlivě mámy od docela prťavých dětí a celorepublikově se neřeší. Jen nejbližší okolí se vyrovnává s tou nelehkou událostí po svém. Každopádně bolestně.
Politika, ač to má být věc veřejná, mě nebere. Nic mi neříká. Od sametové revoluce mám chaos v tom, kdo kdy byl ministrem čeho a vůbec se nestydím přiznat, že už léta to nesleduji. Nezajímá mě to. A po pravdě, je mi úplně jedno, který Petr nebo Pavel je ministrem čeho. Proč taky? Až na dva tři případy neznám ani tváře, natož jména. Mám už několik let pocit, že se ti na ministerstvech mění častěji než apoštolové na Orloji. Než si jeden zvykne na jednu tvář a jméno - vystřídá ho tvář jiná, ač jméno je povědomé jen rezort jiný a kdo se v tom pak má vyznat! Tak to prostě nevnímám!. Vypouštím to!
Je mi už naprosto jedno, co se kde děje, jaké kauzy se řeší, protože já jako prostý člověk to nijak neovlivním.
Takže mi utkvělo v poměti je pár jmen, pár tváří a nějak šlo mimo mě, do čeho se kdy kdo zapletl a co se kdy dotýkalo přímo jeho soukromého života...
O to víc mě dnes dostala diskuze ke článku o úmrtí politika, který se zviditelnil jako hodně mladý a kterému nebylo dopřáno prožít dlouhý život... Začala jsem pročítat diskuzi tak nějak v předtuše toho, že většina diskutujících projeví soustrast. Ó jak moc jsem se mýlila. Sem tam nějaká soustrast a jinak samá zloba. Samá zloba!
Nenávist nebo možná závist, ale většinou hodně, hodně zloby.
Napadlo mě tak, kdyby všichni ti, kdož byli v příspěvcích papežštějších než papež a vše věděli nejlépe ze všech, kdyby se už dávno spojili a udělali něco pro to, aby se objasnilo to, co jim stále tak vadí, že by mohli přijít na to, jak zabránit tomu, aby k podobným věcem už nikdy nedocházelo.
