Zasadila jsem dvě cukety a s obavami očekávala, zda něco sklidím, zda to nebude jako každý rok - jen přilepšení jídelníčku plzákům...
.. hele a oni mi je ty potvory nesežraly, tak jako loni a předloni a předpředloni...
Napřed jsem líčila na plzáky, nebo chcete-li slimáky, pasti z rozdrcených vaječných skořápek, které celý rok poctivě sbírám a pak je ve kbelíku rozdrtím a nasypu okolo čerstvě vysázených sazeniček, protože to prý těm potvorám vadí na ten sliz, co vylučují... No, akorát bych okolo cuket musela mít aspoň třiceticentimetrový okruh a tolik vajec fakt nezkonzumujeme.
Dala jsem na rady jiných zahrádkářů a nakoupila ty granule pro slimáky.
Chodila jsem je sypat, vždy když zmizely ze záhonků, až do doby, než jsem zjistila, že tyhle granule mi sežrali myši. A to jsem měla načatou krabičku s granulemi v igelitovém sáčku...Tak nejenom slimáci, ale i myši jedou na granule - toť objev!
No, nicméně po nevydařeném začátku začaly cukety kvést.
Tak jako každý rok.
Ale každý rok mi sotva vznikající plod sežrali ti malí slizcí hajzlíci...teď sem tam nějaký ušetřili.
Cukety přežily i tropy, kdy jsem je s láskou zalévala a když jsem nemohla být na zahradě, zaléval je poctivě partner. Ač je opravdu nemusí, věnoval jim čas a vláhu.
Sklidila jsem celkem dobře deset cuket. Dvě o tomto víkendu a ty byly opravdu gigantické.
Něco jsem rozdala - něco zužitkovala.
Třeba včera.
Včera jsem jednu gigantickou cuketu využila hned na tři jídla. Mám jí ráda obalovanou a smaženou jako řízek. Tak jsem si pro sebe udělala 5 kousků - mí chlapi to stejně nejedí a já jí zbožňuji. A byla večeře. Tři kousky mi ještě zbyly.
Udělala jsem jí jako bramborák na plech, s česnek, uzeným, sýrem a majoránkou. Hmmm ta vůně - provonělo to celý byt. Mě osobně to chutná i studené, ale asi jí taky budu jíst sama. Nevadí, vezmu si jí do práce místo oběda. K tomu rajčatový salát a oběd je to k nezaplacení. Rajčata samozřejmě taktéž vlastní výpěstek.
A protože mi stále ještě kousek cukety zbyl, upekla jsem i cuketový perník (přece se to nevyhodí, že?) a polila jsem ho rumovou polevou a postrouhala hořkou čokoládou... Uvidím, zda to taky nakonec budu muset jíst sama. Jedině, že bych neřekla z čeho to je. Ale každopádně mám co k snídani a taktéž si jí mohu vzít do práce, obvzlášť, když mám před sebou dlouhý pracovní den.
Jojo, ne nadarmo se říká, že co si kdo uvaří, měl by s sníst - v případě mého vaření s cuketou to platí doslova.
No, tak jsem si vypěstovala něco, co nikdo (kromě mě a slimáků) nejí a celé odpoledne jsem včera stála u plotny.
Nemyslím si, že zbytečně.
Sice budu mít jídlo tak na 4 dny, ale vím, co jím.a rozhodně si pochutnám.
