V pátek jsem byla u holiče - tedy správně řečeno u kadeřnice. Asi po třech měsících. Mezitím už jsem si 2 x ušmikla ofinu.Skráně mi začínaly lehce světlat, vlasy měly barvu tříbarevné kočky a to už byl loňský melír dávno vymytý...
Potřebovala jsem vlasový porost zkulturnit a sjednotit přelivem odstín. Vlasům bylo potřeba zase dát nějakou formu...Odseděla jsem si necelé dvě hoďky v kadeřnictví a s pocitem nového člověka jsem vracela spokojeně domů.
Synátor seděl u techniky a aniž by pohledem zjistil mojí novou image zahalekal na pozdrav a víc jsem ho nezajímala.
Až když přišel do kuchyně jsem se zeptala, jak se mu líbí můj účes.
"Hmmm, vypadáš jako panenka..." Lidi já se načepýřila. Taková pocta. Moje sebevědomí v tu ránu vystřelilo až někam k Venuši. Ne, to je málo. Vystřelilo až na konec mléčné dráhy....aby zase mohlo rychle klesnout, protože pubescent dodal:
"Jsi taková umělá: Umělej obličej, umělý vlasy!"
"Jakej umělej obličej?" Letěla jsem se hned kouknou do zrcadla, protože jsem měla obavy, co se mi stalo s ksichtem, když na kosmetiku nechodím a v životě jsem na ní nebyla. A krémy na sebe patlám málokdy.
"Co je na mě umělýho?" Ptala jsem se nevěřícně svého odrazu v zrcadle?
Synátor odpověděl za zrcadlo, že ty vlasy vypadají jako umělé vlasy na nějaké panence a vůbec mi nejdou k obličeji.
Pche!
Dítě tomu nerozumí, říkala jsem si, když jsem pozorovala lehce měděné odlesky vlasů v zrcadle. Žádná pochcaná sláma, jak moje vlasy běžně vypadají, ale lesk jak z katalogu na vlasovou kosmetiku. A ta délka. Už dávno ne jen na ramena. Už mám vlasy na zádech. Ještě tak pár centimetrů a budu mít vlasy jako když jsem bývala školou povinná... Zálibně jsem si prohlížela účes, který jako jediný na mě byl in a šik...
Později navrátivší se partner, který mě každý pátek vymění za chlapy a pípu, už od vchodových dveří na mě zahalekal:
"Jé, ty jsi ale zrzavá!"
Povjášela jsem zrovna prádlo na sušák a nenapadlo mě nic chytřejšího, než vrátit úder:
"A ty jsi zase vožralej, když mě vidíš zrzavě!"
Přišla jsem k němu blíž:
"Takže se ti to nelíbi, jo?" A pohodila jsem hřívou, za kterou by se nemusely stydět ani manekýnky na vlasovou kosmetiku.
"No, něco je na tobě jinýho, Otoč se? Už to nevypadá tak zrzavě, ale tak nějak uměle..."
"Vy jste oba stejný. Mladej mi taky řekl, že jsem jako umělá."
"Já už vím, co je na tobě jinýho? Tobě prodloužily vlasy, že jo?"
"Hmmm. Nic mi neprodlužovaly, Takto mi samy narostly, akorát jsem je teď dlouho nosila ve skřipci, víš?" A zklamaně jsem hodila hřívou.
"Hele tohle bylo dobrý. Jojo, teď vidím, že je to dobrý...Fakt, že jo, pěkný! Sluší."
No sláva, snad prvně v životě se mu líbí účes, pomyslela jsem si, ale když po chvilce zalezl pod duchnu a v zápětí usnul, pochopila jsem, že patrně přebral a tak jsem se smířila s tím, že ráno, až se z toho vyspí, nebude kritika mého účesu přívětivá.
Třeba se ráno dozvím, že jsem večer vypadala lépe...Mě je to koneckonců jedno. Mě potěšilo to, že páni kluci vůbec zaregistrovaly nějakou změnu.
