V pátek po práci natěšena z přicházejícího jara umyla okna a vyprala záclony, čehož si ani chlapi nevšimli, neboť malej lítal venku a starej byl zalezlý ve svém pokoji.
Pravda umyla okna a vyprala záclony jen ve dvou místnostech, všude utřela prach, zalila květina, ale i tak, byla na sebe pyšná, co za těch stodvacet minut stihla práce.
„Všiml sis, že máme umytá okna?“ Zeptala se když starej vylezl ze své „nory“. Měl jako vždy poznámky k tomu, že si zapomněl gumáky, neboť právě vytírala.
„Hele nevšiml, bylo přes ně vidět i předtím!“
„ Hmm… To fakt potěší.“ Procedila mezi zuby a pokračovala ve vytírání. Nejraději by ho plácla hadrem, ale vytírala mopem.
Malej se vrátil z venku a z radosti, že doma byl na minutu přesně letěl přes vytřenou chodbu v ponožkách. Vlítl do ní vztek.
„To nemůžeš minutku počkat, než to setřu?“
„Ne nemůžu, taťka by se zlobil, že jsem přišel dlouho…“
„Já mu to ale vysvětlím…a on se zlobit nebude.“
Neposlouchal. V ponožkách našlapal ještě nevytřený prach a nanesl ho na mokré dlaždice a pokračoval s mokrými ponožkami přes celý byt.
Vzteky šlehla mopem do kýble.
„Já se tady na to taky můžu vysrat. Mé práce si tu nikdo neváží - nikdo jí neocení.“ Byla vzteky bez sebe. Nejraději by něco rozmlátila. Po práci leze po židlích jako idiot (protože domácí štafličky jsou dle starého zbytečnost), aby umyla okna, vyprala a pověsila záclony, na které má co dělat ze židle se natáhnout a jeden si spokojeně sedí u PC a druhý lítá venku – věnují se svým zálibám. Ona nemá na záliby čas. Ona nemůže každý pátek vypadnout do hospody a odreagovat se. Nebo jít lítat ven. Teda mohla by, ale jí na rozdíl od kluků čeká druhá šichta.
„Proč jsem se narodila jako ženská, bejt chlapem, mám všechno na háku!“ Supěla rozpálena do běla. „Mám já tohle za potřebí?“
A pak přišel páteční večer. Starej s sebral a jako každý pátek odešel do hospody. Prý se musí odreagovat po celotýdenním shonu. (Patrně neví, co je shon? Nelítá s nákupama po městě, všude si dojede autem a většinu dne prosedí u počítače. Fyzickou práci nezná, po práci nevaří a neuklízí a nepadá únavou v deset hodin večer). Kam se asi tak půjdu po dnešním shonu odreagovat já? Pomyslela si. A pak po dlouhé době vytáhla korálky, že je bude navlékat, a vyzkouší si jeden náhrdelník. Ale nebavilo jí to. Měla vygumovanej mozek. Třídila tedy korálky a rovnala si i myšlenky. Přemýšlela, proč to na světě tak chodí, že chlapi jsou zproštěni domácích prací a navíc si toho ani neváží a té své ženské si neváží. Nanejvýš poznamenají, že je to povinnost žen – starat se o druhé, vařit, prát a uklízet. A ještě si v pátek vyhradí právo na to po celotýdenním shonu navštívit putyku, aby se odreagovali. Víkend pak mají volno – volno pro sebe, pro své záliby, kdežto ženské dohánějí, co v týdnu při zaměstnání nestíhají. Musí uvařit, uklidit, vyprat a vyžehlit. Žádné volno nemají. A když si ho o víkendu udělají, padají na hubu přes týden, aby to dohnaly.
Původně si myslela, že o víkendu bude pokračovat s úklidem ostatních místností. Ochladilo se. Začalo pršet! Možná to bylo štěstí. Malej strašil od rána u počítače, starej vyspával. Vrátil se, ani neví kdy. A ani neví v jakém stavu. Už spala. Párkrát na něj v noci zamlaskala neb chrápal, že jí opakovaně budil. Kvasnicové pivo zamávalo s odérem ložnice. Ráno vstala s bolestí hlavy, jako kdyby flámovala ona. Ani nemusí chlastat, aby dostala migrénu.
Obědy s ohledem na jeho páteční akce a sobotní vyspávání posouvá. Nechal se onehdá slyšet, že nebude přece v deset snídat a v poledne obědvat. Uvařila oběd s mokrou plenou na čele a s práškem proti migréně v sobě na třináctou hodinu: poctivý kuřecí vývar v němž nesměly chybět domácí nudle (čim víc a čím širší tím lépe) a kuřecí špízy s bramborem. Už ví, proč se říká - utáhnout chlapa na vařený nudli. Mezi vařením vyprala a pověsila několik praček prádla.
Po obědě vyzvala malého, aby naskládal myčku.
„Blééé, se asi pobleju z těch příborů. Já to dělat nebudu.“ A štítivě vzal do ruky příbor. A na důkaz toho jak moc je blééé ho upustil a demonstrativně si šel utřít ruku do utěrky. Měla sto chutí natrhnout mu úsměv. Vzpomněla si kolik blééé činností ona dělala třeba od včera: myla okna, utírala prach, vytírala, třídila prádlo na praní, porcovala syrové maso… Ještě jí čeká vytření společných prostor na chodbě a umytí bot. Má tedy celý víkend postaráno o celý soubor blééé činnosti, které stejně nikdo neocení.
„Já jsem řekla, že mi budeš pomáhat. Přece tu nejsem od toho, abych vše dělala jen já?“
„Taťka ti taky nepomáhá!“ O odešel naštvaně do pokoje. Starej se zvedl se slovy, že u toho být nemusí, že to je jejich boj a on do toho zasahovat nebude.
To jí tedy pomohl.
Místo aby šel sám vzorem a třeba naskládal tu myčku nechal jí v boji s pubescentem sám. Bylo jí jasné, že je to její boj a že on se nikdy neponíží k tomu jí pochválit a pozvednout jí i za běžné domácí činnosti a dát tak najevo malému, že si práce své ženy váží a že je správné pomáhat.
Nedělal to.
Nikdy to neudělal.
Nechával se obsluhovat jako paša. Jenže starého psa novým kouskům nenaučíš. Jí bylo jasné, že díky jeho chování z malého vyroste stejnej sobec a ignorant, kterej se nechá jen obsluhovat. To, ale ona nechtěla nechtěla. Chtěla, aby si malej ženy ve svém životě vážil. Vzpoměla si, že příklady táhnou. Vzpomněla si na dobu, když byl malej ještě hodně malej a něco po něm chtěla jak neplatilo “Pojď a udělej!“, ale „Kdyby tu byl nějaký šikovný chlapeček a pomohl by mi, udělal by mi velkou radost!“. A malej se mohl přetrhnout. Jenže v pubertě je to jinak. Rodiči rovná se prudiči! V pubertě kluka navíc máma není vzor. Je jím táta! Máma je přece jen na úklid. Ničemu nerozumí - podle táty! A když táta mámu nepodpoří a nezastane se jí, vychová z dítěte svojí kopii.
Vešla k malému do pokoje, počkala, až jí zaregistruje a sundá si z uší sluchátka: „Ta myčka tě stejně nemine!“
„Proč já? Proč zrovna já mám dělat nádobí? Na to jsou holky. Jsem snad já nějaká služka? To je zneužívání dětské síly…“ Odešla z jeho pokoje i kuchyně i navzdory těm jeho blbejm pubertálním kecům. Tak i na jejich malého už také dolehla puberta. Je zkrátka tady - musí to přežít! Bez mrtvice a bez infarktů.
Bude to těžké, když je jasné, že nebude mít zastání v partnerovi.
Pustila si televizi. A hodně nahlas!
„Hotovóóó, pojď si to zkontrolovat?“ Ozvalo se z kuchyně.
Přišla do kuchyně a opět zavedla diskuzi na téma domácí práce, které nejsou jen výhradou a povinností žen. Malej se ušklíbal, obracel oči v sloup a zacpával si uši. Přednášky, na ty je zrovna teď tak nažhavenej! Měla sto chutí po něm skočit. Nakonec uzavřeli kompromis – malej bude nádobí z myčky vyndávat, aby nemusel sahat na to blééé nádobí.
Snad i díky ponurému počasí nebo rozčilení pak odpoledne u televize krátce usnula. Ruční práce jí vypadly z ruky. To se jí už pěkně dlouho nestalo. Spát přes den považovala za velký prohřešek nebo známku nemoci. Celý den poletovala a něco dělala, když nešila, tak vyšívala, nebo se věnovala kytičkám nebo žehlila – zkrátka ani u té televize neodpočívala. A najednou vytuhla. Měla z toho velké výčitky, protože měla ještě tolik práce. Ale v bytě byla tma a klid. Malej i starej seděli každém u svého počítače a vše ostatní jim bylo ukradené…
I ona.
Nic chlapům netrhalo žíly.
Proč taky? Je výčitky s neuklizeným nádobím a nevyžehleným prádlem netrápily.
Když někdy ona vinou zdravotní indispozice třeba odpadla nestalo se, že by jí někdo z chlapů v jejich činnostech zastal, počkali si, až se "vyzdraví". Stejně se jednalo maximálně o den.
Když kolikrát řekla, že je ale opravdu unavená, že ani nemá sílu udělat nádobí, dostalo se jí skvělé rady: "Tak to dneska nedělej! Uděláš to zítra!".
Když přímo požádala o pomoc s nádobím byla odpověď taky na místě:
"A proč si myslíš, že máme myčku, ty to mejt nemusíš. Umeje to myčka". Ale, že to do té myčky taky někdo musí dát se už neřešilo. Zrovna tak jako když si párkrát postěžovala, že musí žehlit, bylo odpovědí "Nežehli!". Na poznámku ohledně praní zněla odpověď "Neper!" Na její postesknutí, co je nádobího po víkendovém vaření zaslechla. "Nevař!". Ano, brali to po chlapsku - oni to taky nedělají a funguje to: mají jídlo, prádlo, uklizeno a nic dělat nemusí. Ve své podstatě se chlapi diví, na co si ona stále stěžuje!
V neděli ráno se pustila do vaření. Hovězí po Šumavsku ten její miluje. Jenže hovězí vyžaduje delší dobu vaření. A i přípravy. Jen ho odblanit. To napatří k jejím oblíbeným činnostem! Syrové maso je pro ní i po těch letech stále velké blééé. Ale jinak to nejde.
Už od půl osmé tancovala kolem sporáku. Pravda, ráda by si pospala, ale hovězí je náročné na čas. Malej již seděl u počítače a starej stejně jako v sobotu ještě vyspával (prý si musí pospat, přes týden se moc nevyspí). A neděle má pěkně pitomej název. V životě se nestalo, že by v neděli nic nedělala. Asi ten název vymyslel chlap – podle sebe. Anebo pro sebe!
Opět se nezastavila. Starej se šel po vynikajícím obědě natáhnout. Dřív jí alespoň na důkaz toho, že si pochutnal, dal pusu - nyní se od vymeteného talíře odsunul do ložnice a dle rčení: po dobrém obědě dvacet minut, po špatném nevstávat, zaujal ležící pozici. Chudák, on je dneska tak upracovanej! Ona odběhla nakoupit, neb došlo pečivo a pak šla vytřít společné prostory na chodbě v paneláku. Dohoda o myčce přestala asi platit. Malému bylo nutno připomenout, že je třeba vystěhovat myčku.
„Proč zase já? Vždyť jsem to dělal včera. A to to nemůže udělat někdo jinej?“
Neslyšela.
Jako neslyšela.
Měla sto chutí od plic taky začít řvát a proč mám zase dneska vařit, když jsem to dělala včera? A proč mám uklízet, prát a žehlit jenom já? A proč mám nakupovat jenom já? A proč? Když jsou to dělal včera a předevčírem a dělám to roky? Proč musím dělat všechno jenom já? To to nemůže udělat někdo jinej? Ale bylo by jí to prdlajs platné!
Nikdo jinej než ona to opravdu opravdu neudělá a ona nemá dvacet rukou a naklonovat se taky neumí. Starej jí to zrovna neulehčuje. Vzpomněla si na svého taťku. Neexistovalo, že by mamku nepodpořil. Když byla v telecích letech a odmlouvala mamce, taťka zjednal pořádek. A tady? Starej dělá, že se ho to netýká, jen aby byl v očích mladého dobrej a štěkna aby byla ona. Najednou si páni kluci notují a ona si připadá jak černá ovce, když chce mít v bytě pořádek. Nezáleží už dávno na ní, co chce ona - to jen chlapi potřebují servis, a ona samotná je jim ukradená. Není to o tom: jaké si to udělala - takový to má! Je to o tom, že kde je láska, je i úcta, kde úcta není je dialog bezpředmětný!
Z dvaceti minut se pro starého staly dobře dvě hodiny. Usoudila, že oběd musel být tím pádem pěkně hnusný, ač si přidal.
Posbírala po bytě válící se svršky, ponožkami pořínaje a zanadávala na bordel v pokoji u malého, který stihl udělat za jedinný den. Obaly od čehokoliv zase pohazoval kde se dalo (prý je ve vývinu a stále o hladu). Zavelela, že odpadky patří do koše, nádobí do kuchyně a vyshlechla si jak je zase hrozná, že furt jen nadává.
Rozložila žehlicí prkno a zapnula si televizi, aby se uklidnila, jak jinak, než u žehlení. Zvuk televize starého vzbudil. Otráveně se vysoukal z kanafasu a nabručeně zalezl do své "nory". Ona tři hodiny strávila u žehličky.
A víkend se chýlil ke konci. Při žehlení přemýšlela, jak si zase o tomto víkendu pěkně odpočinula. Taky si vzpomněla na častou hlášku toho svého, že co by jiná za to dala.
Až se příště narodí, bude chlapem!
