Kdo máte dítko v určitém věku, určitě jste přišel na to, že na čas propadne fenoménu zvanému Harry Potter. No, ač jsem dítko nebyla, dvě knihy jsem s chutí přečetla (dítku před spaním), zkoukla několik dílů v telce...
...ale hlavně mám naposlouchaný první díl Harry Potter a Kámen Mudrců z CéDéček, kdy je vynikajícím způsobem předčítá Jiří Lábus.
Dítko tyhle CD mělo jako pohádku před spaním a i já s chutí s ním poslouchala každý nový díl. Kupovali jsme je tehdy v jednom nejmenovaném marketu za 39 Kč tak jak vycházely – tuším po týdnu a vždy jsme se děsně těšili na další díl. Až jsme nasbírali celo dvanáctidílnou sérii CD s audionahrávkou slavné knihy. To, co herec Lábus předvedl, je neskutečné a opravdu obdivuhodné. Jeho hlas slyším stále, i když koukám na film v televizi, který je nadabovaný úplně jinými herci… jen nevím, zda namluvil i další audioknihy o Harry Potterovi?
Opravdu všechna čest panu Lábusovi, ale jím namluvené knihy by se mi „četli“ jedna báseň!
Jak jsem již zmínila, přečetla jsem první knihu dítku ještě než nám do toho přišla ta CD. I na základě nich synátor zcela propadl Harrymu a kupovaly se mu k narozeninám a k Vánocům ostatní díly. Když jsem mu pak začala předčítat druhý díl (další jsem mu už nečetla, číst už uměl sám), a dávala jsem si na čtení opravdu záležet a měnila jsem hlasy (stejně jako Lábus), se zájmem poslouchal pak dodal: „Na Lábusa nemáš!“
Občas jsem se se synem na nějaký díl v televizi koukla, ale postupem času mi připadaly scény moc strašidelné a pro tehdy malé dítě zcela nevhodné… Nikdy je proto nedokoukal.
…uteklo několik let, syn je v jiném věku a Harry se začal každou sobotu vracel do našich domácností. Nesledovala jsem ho s takovým zápalem jako tehdy. Potomek ovšem ano – teprve nyní se mohl dodívat až do konce každého dílu, přeci jenom už není malý kluk.
Teď v sobotu jsem se nachomýtla k závěrečným scénám posledního dílu a nevěřila jsem vlastním očím: zcela zničené Bradavice, zloduch Voldemort a.. a…a… Slza mi vlítla do oka a polkla jsem, aniž bych si lokla právě uvařené kávy:
„…On...on Harry umřel? Oni ho zabili?“ vyhrkla jsem celá rozrušená, když jsem zahlédla scénu ve filmu
„Neruš a koukej.“
Ač jsem si řekla, že na Harryho koukat nebudu, že mě to zas tak nebere, zůstala jsem u televize jako přikovaná, až do závěrečných titulků.
Jistěže vše dobře dopadlo.
Harryho nezabili a o devatenáct let později se on, Hermiona a Ron setkali na nástupišti 9 a 3, jak vyprovázeli své děti do bradavické školy čar a kouzel…
Mě vám spadl takový kámen ze srdce, že vše dobře dopadlo, po všech těch bazilišcích a mozkomorech a černé magii a intrikách s Malfoyem a kdoví kým ještě, že ta silná trojka přežila všechny ty útrapy, že jsem se musela pozeptat, co vše tomu předcházelo, neb jsem vytušila, že nežije ani Snajp ani Brumbál ani otec Weasley... Tahala jsem z potomka rozumy,abych byla v obraze.
„Měla jsi se dívat!“
No, možná měla.
Tak možná příště, abych neměla mezery ve vzdělání.
Pro mě bylo ale důležité, že vše nakonec dobře dopadlo.
