Tak jsem si tak zavzpomínala na dobu před čtyřmi lety, kdy jsem málem zavařila počítač, protože jsem se snažila stát se spolutvůrcem blogového románu. Byla to tehdy pro mě hodně velká výzva. Samozřejmě to bylo pod začným tlakem - zaslat kapitolu včas neb ne vždy se dařilo. Někdy jsem prostě nestíhala, někdy moje múza (čůza jedna) stávkovala a mě nenapadalo vůbec nic...
Samozřejmě, že jsem ty své příspěvky určené do blogového románu potom využila pro své vlastní románové dílko, které ještě nemá název, ale považuji ho za slušné. Přeci jenom já měla děj i konec blogového románu naplánovaný úplně jinak a dle mého názoru to za přečtení stojí. Blogový román ovšem, ale i bez mého zásahu pokračoval a samozřejmě i skončil jinak, než jak by se líbil mě. Halt - porotci jsou porotci!
Škoda! Řekla jsem si pokaždé, když má kapitola neuspěla. Samozřejmě škoda pro národ český, že nechává bez povšimnutí ve mě dřímající spisovatelku možná i světového formátu... Ale pak jsem se snesla z výšin na zem a přestala jsem si snít svůj sen. Smířila jsem se s tím, že nebudu Nesvadbová ani Viewegh v sukni.
Tak blogový román jsem si zkusila a vím, že spisovatelkou nejsem a nebudu. A to i navzdory tomu, že mi spousta známých, když jsem něco napsala říkala: "někam to pošli, jsi dobrá!"
Zkouším blog a upřímně - taky žádná sláva!
Tady mě sice nikdo nezadává témata a já si mohu psát o všem, co mám na mysli. A že toho je o čem bych mohla psát, jen kdyby měl někdy den aspoň 36 hodin. Témata mě napadají třeba cestou z práce a než dojdu domů a než mi vybyde čas usednout k notebooku, zpravidla zjišťuji, že myšlenky a nápady jsou ty tam. Obtížně hledám slova, ještě obtížněji pak věty. Být spisovatelkou na povel asi nejde! V jednom mám ale jasno: politiku ve svém blogu zmiňovat nechci, ač jsem jistila, že tyhle blogy táhnou nejvíc. Takže díru do světa psaním neudělám (už mě předběhl kdejaký krtek).
Aby ale mé spisovatelské nadšení nevyšumělo do prázdna a než na všechno zapomenu, aby po mě alespoň něco zbylo budoucím generacím, mám v záloze plán: na stará kolena chystám kuchařku.
To je bomba, co?
V době, kdy na každém programu všichni vaří a prostírají a kritizují - já budu psát kuchařku. Co budu psát. Já už jí mám léta rozepsanou... Až mi to čas dovolí já své dílko vypiplám k obrazu svému.
