Opět jsou tady

Vánoce je kouzelné slovíčko, které pro každého znamená něco jiného. Pro děti jsou Vánoce synonymum očekávání a dárků. Někdo se těší, že zase uvidí Popelku a s napětím bude sledovat, jak Šafránková bude mít štěstí a vezme si Trávníčka. Jiný se těší spíš na povánoční slevy.

Ale vytoužené předměty z prosincových výkladních skříní ztrácejí v lednových výprodejích veškerou záři. Před štědrým dnem jsme všichni tak nějak naměkko, po Novém roce zase nasadíme ty své „masky“ a „jedeme dál“.

Věřící národ nejsme, takže skutečný důvod slavení těchto svátků, dříve zvaných samozřejmě jinak, nemáme. Ale je to jediné období, kdy si snad každý vzpomene na opuštěné a nemocné lidi a kdy si uvědomujeme všechno to, čím jsme byli obdarování. Nejen zdravím, dětmi, ale hlavně tím, že můžeme žít a dýchat v kruhu svých nejbližších.

Téměř všichni si stěžují, že nemají dost peněz. Ale mají dost přátel? Svět nepřestane být o Vánocích o něco lepší. Je to jen otázka našeho vnímání.

Podle počtu přírodních katastrof se zdá, že Bůh neexistuje. Na druhou stranu stačí jen jeden den a jedna informace že se narodil a my roztáváme. Jen škoda, že jsme takoví opravdu jen o Vánocích.