Vyznání

Žiju v naší krásné vlasti už několik desetiletí. Procestoval jsem ji ze severu na jih i z východu na  západ a stále vím, kolik krás jsem ještě neviděl. kolik kopečků, jeskyní, vodních toků, lesů mi ještě zbývá navštívit abych mohl říct: "Znám dobře svou vlast". Miluju svou Vlast a právě proto se mi nelíbí, jakým způsobem a jak neomaleně je rozkrádána a politicky katastrofálně vedena. A jak všechna podivná rozhodnutí nakonec stejně skončí na bedrech nás, občanů.

Na základě mého včerejšího článku by se mohlo zdát, že člověk s minimáními příjmy a byrokraticky nastolenými závazky rezignuje na svůj osud. Nebo se vrhne na šikmou plochu, udělá jednu, dvě banky a když to státu nebude stačit, udělá ještě třetí. Buď se vzdá nebo začne bojovat metodami tolik podobnými metodám našich politiků.

Průšvih je v tom, že vzdávat jsem se snad odnaučil (Táta: "nesmíš se nikdy vzdát"), a nemravné myšlenky na loupeže či krádeže mě nenapadají. Od malička jsem byl učen svým tátou, že nejdůležitější věcí kterou by měl člověk ovládat, je hrát fair play. Naučil jsem se, a snažím se toho držet. Bez ohledu na skutečnost, že jsou to jediná dvě slůvka která táta z angličtiny zná. Tudy tedy cesta nevede.

I tak se musí cesta najít. A když hledat cestu, nejen pro sebe. Pro devadesát procent lidí co nejsou spokojeni s tím, co se v naší vlasti děje. Málokdo si uvědomuje, že jsme vlastně laboratoří Evropy. Jako národ, který měl široké sociální jistoty a relativně vysokou životní úroveň máme ukázat Evropě co takový národ ještě snese a co už ne. A tak nám v průběhu roku podraží plyn o třetinu, odebíráme nejdražší elektřinu v Evropě a přesto nám ji znovu zdraží, šetříme vodou a proto nám ji zase zdraží, zvyšují nám spoluúčast za své zdraví, telefonujeme nejdráž v Evropě a přesto se nezlevňuje. Inu laboratoř lidské odolnosti.

Je těžké v této zemi něco dokázat občanskou jednotou. Jsme rozděleni na stranické přívržence a odvržence, na členy a nečleny odborů, na lidi se stravenkami a bez stravenek, lidi s režijkami a bez režijek, s výhodami a bez výhod. Jsme jako národ roztříštěni tolik, jako nikdy před tím. Nesouhlasíme s reformami ale nic neděláme. Mladí lidé ani nevěří, že by mohlo být lépe. Starší říkají, že lépe už bylo.

Miluju svou Vlast ale nechci žít v laboratoři kde chybí základní úcta k člověku. Miluju svou Vlast a proto přicházím s tímto vyznáním. Vyznáním Vlasti bez korupce, bez óbrzlodějin s odpovědností každého za blaho naší země. Vyzývám všechny nové zakladatele stran, hnutí, šéfy už vzniklých ale neparlamentních. Vyzývám k projednání a prosazování společné platformy. Platformy která pojmenuje všechny problémy naší země, nás občanů. Platformy která vytvoří i řešení těchto problémů.

Dvacatero demostrací pobíhalo 17. listopadu Prahou. Žádná jednota, žádná řešení. Jen plácání prázdné slámy o problémech které všichni známe. Čím déle budeme nejednotní, čím déle budeme překřikovat jeden druhého, tím líp se budou mít korupčníci, nadnárodní Kapitál a politici v jejich službách. A díky tomu křiku si ani nevšimneme, až nám znovu seberou Sudety. Až nás zase o kousek víc zotročí. Je zapotřebí jednotná občanská fronta odporu.

Mé vyznání je REVOLUCE. Nikoliv se zbraní v ruce. Změnou myšlení nás OBČANŮ. Abychom věděli, že náš největší boj není v den voleb. Dávno před ním. Abychom si uvědomili, že nepotřebujeme žádnou stranu. Že potřebujeme odpovědné zástupce, konkrétní lidi z konkrétních regionů. Nezasažené lobbisty, nezkorumpovatelné a neprodejné. Nejde už považovat lidi za "levičáky" či "pravičáky" jen proto, že volí tu či tu stranu. Je třeba sjednotit se pod praporem očištění naší vlasti od parazitů a prospěchářů bez ohledu na to, jaký stranický dres nosí.

Sjednoťme se jako občané a vymeťme největší škůdce naší země. Založme si svou, občanskou akciovou společnost. Přispívejme do ní každý z nás rovným dílem. Na naší akciové společnosti můžou vyrůst základy i novostavba. S nepřevoditelnými akciemi nikdo nesmí získat majoritu. Bude to pro všechny spravedlivé a bez závisti že ten či ten má víc. Přibírejme do společnosti obchody, služby, lékaře. Dávejme práci nezaměstnaným a starejme se o nemocné.

Vím, že to funguje. Pár modelů jsem vytvořil. Je to platforma, na které se můžeme sejít ať levičák či pravičák a stále tam bude dost práce pro každého, kdo o ní bude mít zájem. Odstraňme vzájemnou nevraživost a postavme jednotné dílo navzdory politikům, lobbistům či nadnárodním firmám. Vezměme svou prosperitu do vlastních rukou bez ohledu na čísla vypovídající o dalším zadlužování naší země.

Je to mé vyznání REVOLUCI v nás. Jdete někdo se mnou? Budeme se sjednocovat a tím bojovat za lepší příští našich dětí? Stranický systém se přežil a do dvacátého prvního století se prostě nehodí ani sem nepatří.

Přeji krásný večer přátelé.