Svoboda (tak vidím listopad 89´)

To je slovo do pranice. Co slovo? Pojem. Něco, po čem všichni toužíme. Co chceme mít, nebo, co si myslíme, že už máme. SVOBODA......

nejsvobodnejsi zvire v domacnosti. Ta si do niceho kecat nenecha.Internet

....sedm písmen složených v jedno slovo. Možná jste si všimli té dámy s véčkem. Té, nahoře, u mého blogu. To není dáma. To je děvče z Foresta, z Foresta Gumpa. Taky si šla za svojí svobodou a blbec byl pro ní blbcem. I když jí miloval. Ano, ona ho měla ráda. Ale tak, jak předepisuje obecná slušnost. Mít rád bližního svého.  

Ale že by ho milovala? To si děvče uvědomilo až mnohem později. Ale vy, co Foresta znáte, znáte. Vy co ho neznáte, snadno ho poznáte, když se na něj juknete. No prostě, je to pro mě kultovní příběh a basta. Asi proto, že je hodně o SVOBODĚ. 

O svobodě volby, o svobodě pohybu, o Vietnamu tak, jak ho neznáme.... Není reklamou na USA. A i to je o Svobodě. Projevu. A tu Svobodu projevu jsme si sem po roce 89 zanesli taky. Teda, aspoň si to říkáme. Jó a píšem si o tom. Máme Svobodu. Puntik. 

A.) Můžem si cestovat kam chcem. (Nebo kam peněženka dovolí)

B.) Můžem si volit koho chcem. (ale stejně voli volí stále stejné voly. Tam patřím i já)

C.) Můžem žít s kým chcem. (Pokud není proti manžel či manželka. K tomu bych ale dodal, že manželství je nejvyšším orgánem, kde jsou dobrovolně porušována veškerá práva a svobody občana vyplývající z Listiny základních práv a svobod.) 

D.) Můžem se srocovat. (Ale musíme být připraveni na to, že nám odvětí, že nebudou poslouchat lůzu z ulice... viz "Děkujeme, odejděte")

E.) Můžem vše. (než nám byrokratický ansábl oznámí, že vlastně nemůžeme nic.)

Podivná Svoboda. Ale je naše, a my si jí vybojovali. My jsme vlastně v roce 89 řekli, že to tak chceme. A že tak je to správně. Protože, opravte mě, jestli se mýlím, my jsme si mysleli, že "Pravda a Láska zvítězí nad Lží a Nenávistí". My jsme tomu opravdu věřili! Kde je dneska naše víra? V p....)

Není v p... Je v nás. Pořád vnitřně věříme. Jen už tak nějak sami pro sebe. Víme jen, nebo tušíme, že jsme asi byli podvedeni. Ale víme, že ten náš úžasný Samet skutečně začal až ve chvíli, kdy přišla lež. Lež o mrtvém studentovi. Nevím, čí to byl záměr, komu to mělo posloužit a komu ublížit. Vím ale, že to byla ta zpráva, co mě zvedla. To byla ta zpráva co mi řekla, že takhle teda už ne. A že se něco musí změnit. 

Když vyšlo najevo, že to byla (v té době) dezinformace, jen se mi ulevilo, že ten člověk ještě žije. Ale na té prvotní vůli, na vůli udělat změny, už to nic nezměnilo. Až po dvaceti letech jsem si uvědomil, že naše stávající společnost, byť s vizí Pravdy a Lásky, byla založena vlastně na lži a nenávisti. A to mě osobně dost bolí. 

No a teď z toho svýho svrabu hledám východiska. Přičinil jsem se, svou chybu přiznávám. Dnešek se mi ani trochu nelíbí a co bude se zítřkem? Kdo ví.... Jen už musí opravdu Pravda a láska začít vítězit. V každém z nás. Třeba jen po troškách. A až začne, pak začne přicházet i ta pravá a tolik očekávaná SVOBODA. 

Howgh... zatím. Příště snad něco málo o tom, jak by měl fungírovat fungírující STÁT. A věřte, že jako bývalá OSVČ o tom něco málo vím. A co nevím, dodá mi snad selský rozum. A co ani selský rozum? Snad mi poradíte. Dyť v tom jedem spolu...

PS: Kdyby jste snad měli lepší foto té děvuchy nahoře, pošlete na mejl. Ale prosím, jedině s tou victorkou. Teda, aby bylo ostřejší. Díky.

Mějte báječný a usměvavý den. Jsem s vámi tak se mnou mějte trpělivost.