Strejdanáku, už toho neech….

Největší sviní na světě je život. Kdyby nebyl, nemohl by posílat pryč od nás lidičky které máme rádi a které jsou navíc o generaci mladší než my… Jenže život je svině a tak nám takové kousky prostě dělá. A vůbec se nezabývá tím, jak moc to bolí….

Má milá neteřinko, kámoško, bezvadná holčino… Bylas vždycky zodpovědná, k sobě i ke svým blízkým. Byla s Tebou sranda i když si lidé okolo mysleli, jak moc se hádáme. A my se jen škádlili. Rád jsem Tě škádlíval, vytáčel Tě… Tys to vytáčení zase nááádherně hrála… „Strejdanáku, nech toho, babí, ať už toho nechá…“ A teď, dneska ráno jsi mě vyhnala z lesa… Šel jsem na houby víš?

A tam si mě našla ta nejstrašnější smska jakou jsem mohl dostat. Prý už se ode mne vytáčet nenecháš. Nikdy! Víš, kdyby do mě v tu chvíli uhodil blesk, kdyby mě zavalila voda, kdyby mě nabralo divoké prase.. Nikdy by mě to nešokovalo tak, jako ta zpráva, že už Tě nikdy neuvidím.

Na Vánoce jsme spolu seděli u stolu a nikdy by nás nenapadlo nic jiného, než že se za rok znovu u toho stolu uvidíme… Neumím si představit, že by to mělo být jiné…. Je, a je to strašně nespravedlivé. Plánovala sis život, studovala si, milovala si a chtěla milovat dál…

Život je svině a nedovolil Ti to. A mě je z toho prostě neuvěřitelně… Svět se smrsknul do černé prázdnoty a já teď nevím, co bude dál… Bez toho škádlení a zlobení… Já vím, už jsme na to velký… Až moc….

Proč jen sis sedala na tu motorku? Proč právě na Tebe se soustředila ta jediná vteřina? Vteřina blbá, ta vteřina která rozhoduje o životech… Proč…

Měl jsem Tě rád a mám Tě rád. Nikdo na tom nemůže nic změnit. Ani ta svině život. A věř, že na lásku k Tobě jsem nikdy nebyl sám. Babičky, dědové, ségra, táta s mámou, strejdové i tety, bratranci a sestřenice… Nás všechny to moc vzalo… A hrozně to bolí…. Víš, mladí by neměli umírat dřív než my starší… Je to nespravedlivý víš….

Já vím, už se mi zas zjevuješ před očima, špulíš pusu a říkáš mi to svý „Strejdanáku, už toho neeech“… Tak jo, Míšo… už toho nechám, vždyť už jsme velký…. Budem na Tebe vzpomínat a jednou, nevím kdy, ale určitě se zase sejdem… Není přece možný, abych už neměl tu příležitost trochu Tě pozlobit…. Máme Tě rádi a tak to prostě zůstane… Nezapomenem…