Šťastné a veselé.....

... jen nevím, jestli nadpis není v této době svatokrádežný. Po třech dnech smutku najednou slavit Šťastné a veselé? Ano, chce to, a je to nutné. Alespoň ty tři dny, co nás od zítřka čekají...

Šťasné a veselé....Přítel a kamarád

Ty tři dny jsou v roce naprosto vyjímečné. Masírují nás na ně už od září reklamou, dávají nám mentorsky najevo, že se k sobě máme chovat slušně, máme nakoupit co nejvíc dárků, obšťastnit lidi kolem sebe co nejvíce konzumem a věřit, že právě ten konzum, co my jsme vybrali je ten nej. A samozřejmě, ulevit svému svědomí a přispívat, pomáhat, občas bezdomovci šoupnout pětku a mít blažený pocit, jak jsme zase očištěni.....

Když jsem byl chlapec malý, rozumu číš mi chyběla a věřil jsem, že Jéžíšek lítá rychleji než světlo a všechno stihne. I dárky pro mě!!! Nenapadlo mě, že bych měl koupit něco malého pro své blízké.... To přeci Jéžíšek. Jéžíšku, dodnes Ti děkuju za první kanady, za Rychlý šípy, Kluky na Bobří řece a za všechno to napětí které činilo mé Vánoce krásnými. Zároveň, s odstupem věků musím poděkovat tátovi a mámě, že nám takové Vánoce připravili. I přes naše věčné zlobení...

Pak jsem povyrostl a spolužáci ze mě udělali vola, že ještě věřím.... Prý ať si prohlídnu skříně a zjistím pravdu. Zjistil jsem pravdu a navíc prozrazen, že jsem pravdu zjistil, prožil jsem nejhorší Vánoce v životě. Poučen, už následující svátky jsem hledal a ze skromného kapesného i kupoval dárky pro ty, které jsem měl rád. Znáte to. Táta, máma, děda, babička, něco málo sourozenci....

Tehdy došlo k ohromné změně... Místo, abych se těšil na to, co dostanu, těšil jsem se na to, jak moc se budou líbit ty moje dárky. Chtěl jsem být šťastný z chvály Ježíškovi, utajen, nepoznán a nepřiznán. Jen tak, pro radost z radosti druhých. Vždycky jsem se pak v duchu klepal na rameno a říkal si, "to se ti povedlo".

Běžel čas a přišli mé děti. Problém! Jak co nejdéle uchovat to krásné z Vánoc pro ně? Jak v bytě schovat stromeček i v průběhu Štědrého dne? Dařilo se, až... až do příchodu té starší do školy... Pak se to celé opakovalo a já věřím,že se to bude opakovat dál a dál, generace za generací... To tajemno, ta krása a ta radost.... do chvíle... však víte :-)

Dnes jsem se dostal do situace, že jsem začal Vánoce brát jako Velký svátek lidskosti. Nejsou zapotřebí honosné dárky. Je zapotřebí strávit je a rozjímat s někým blízkým. Reklamy nesledujeme, velké nákupy neděláme, jsme rádi, že jsme spolu. A je nám fajn.

Jen jedna věc mě na Vánocích mrzí. Né kvůli dárkům, kvůli chování. Proč tak, jako na Vánoce, nejsme schopni k sobě navzájem, chovat se tak, jako právě o Vánocích? Jak se na nás asi dívá Jéžíšek hned třeba sedmadvacátého prosince? Kam se zašila ta láska, pětka pro bezdomovce, radost z dárku který dám? Proč pak, když skončí druhý svátek Vánoční, jedem zase každý na své triko, všichni kolem jsou špatní, čím víc mám tím víc jsem....

Máme krásnou příležitost, po letošních Vánocích zůstat jiní.... To záleží na každém z nás.

A já vím, že na to máme. V našich srdcích a v našem myšlení.... Krásné, veselé, pohodové a šťastné Vánoce přátelé......