Presumpce viny

Kdysi dávno tento výraz zavedl pan Paroubek. Každý politik by měl být vinen až do chvíle, pokud se neprokáže (třeba soudní cestou) jeho nevina. Dnes si všímám, že presumpce viny se už ani náhodou netýká politiků ale spíš obyčejných občanů. Svobodná rozhodnutí jsou již dopředu považována za důvod k uvalení viny. Místo svobody, začíná se i prostřednictvím vyhlášek či zákonů, vnášet do společnosti nesvoboda a tím i vina. Byť nedošlo ke skutkovému naplnění onoho slova.

A tak jsme viníky. Že když je venku 15 stupňů, máme letní obutí, že když někde, byť na přehledném úseku dokonce bez aut, překročíme rychlost o deset či patnáct kilometrů, jsme viníky, když jdeme po zimním a neupraveném chodníku a sklouznem, jsme viníky, když se ocitneme na dlažbě, jsme viníky, když se nám do dvou měsíců nepodaří nalézt práci, jsme viníky, když v době, kdy pobíráme sociální podporu, zajdeme s kamarádem na pivo, jsme viníky, když onemocníme, jsme viníky, když musíme na operaci, jsme viníky, když chceme do lázní jakbysmet.....

Politici si na nás vymysleli, že my jsme ti, co našemu hospodářství nejvíc škodí! My, občané. Kdyby totiž nebylo našich nezodpovědných žádostí, celý zbytek společnosti by si žil jak to prasátko v žitě.... Denně nás touhle teorií masírují a denně nás upozorňují na vlastní "zodpovědnost" za naše "blaho". Denně nám dávají na vědomí, že prohlubujícímu se dluhu naší vlasti nerozumíme, a že za něj prostě můžeme. A když už je toho moc, můžou za to okolní ekonomiky. Jen né naši politici.

Odmítám vinu za to, že umím jezdit na "leťákách". Musím přijmout vinu tehdy, pokud svou jízdou ublížím. A ať je tato vina náležitě oceněna. Odmítám vinu za to, že je mi 45 let a do perspektivních, mladých a dynamických kolektivů, podle personalistů firem, prostě nepatřím. Odmítám vinu za to, že po dvou měsících hledání práce mě vyřadí z evidence nezaměstnaných a pošlou mě na dno společnosti. Odmítám vinu jen za to, že jsem.

Tato země prý již přes dvacet let tvoří právní řád demokratické země. Tedy, naši superchytří politici... Tento právní řád umožňuje vyhrávat pomalu každému účastníkovi arbitráže vedené proti naší vlasti... A protože to různí šíbři co jich jen na světě je, vědí, arbitráží neubývá. Ten právní řád nás vede od postele do práce a zase zpátky. Brání nám v tom, abychom něco dělali podle selského rozumu a nutí nás dělat to, co nám často přijde padlé na hlavu. A když to neděláme, jsme šikanováni, pokutováni, diskriminováni....

Stáváme se pouhým materiálem vhodným ke zpracování, k vyždímání a poté k zahození a vůbec k zatracení. To ve chvíli, kdy z jakýchkoliv důvodů přestáváme stačit tempu doby. A věřte, to tempo je vražedné. Existuje dnes právník, který by udržel palec na tepu práv schvalovaných v této zemi? Nevěřím. A tak v našich zemích musí zákonitě zavládnout presumpce viny občana. Sice nic neprovedl, ale svým selským rozumem nevyloučil, že by něco provést mohl.... Na druhou stranu, každý človíček žijící v zahraničí má možnost arbitráže a vysoké šance na vítězství.... To je vážně smutný obraz práce zákonodárného sboru... Už několikrát jsem slyšel název naší vlasti. Nevěřím, že pravdivý. Kocourkov...

Krásný den přátelé.....